Svatý Magnus
Muž, jehož v Allgäu dodnes nazývají prostě svatý Mang, vystupuje z dějin v obrysech spíše než v datech. Jediným pramenem je stará Vita sancti Magni, obsahující tolik zjevných anachronismů, že se na ni lze spolehnout jen málo: světec v ní vystupuje zároveň jako žák svatého Havla, zemřelého roku 627, i jako současník augsburského biskupa Wichberta, zesnulého kolem roku 749. Badatelé se dnes většinou přiklánějí k názoru, že druhá, historicky nosná část legendy vznikla roku 851 v Ellwangenu při přenesení světcových ostatků, kdežto první část, v níž je Magnus druhem svatého Havla, je pozdějším přídavkem – patrně stopou po jiném, o sto let starším Magnovi, jehož tradici uchovával klášter v Sankt Gallenu. Vlastním jménem se zřejmě jmenoval Maginold a přídomek Magnus, tedy Veliký, mu přiřkla až úcta pozdějších pokolení; narodil se kolem roku 677 či 699, pravděpodobně v okolí Sankt Gallenu, kde nejprve žil s dalšími poustevníky u hrobu svatého Havla.
Obrat přinesla návštěva augsburského kněze Tozza, který k Havlovu hrobu přišel jako poutník a vyzval Magna, aby ho doprovodil do východního Allgäu. Ve vsi Epfach ho přijal biskup Wichbert a svěřil mu christianizaci toho kraje. Magnus se tedy vydal do pustých končin, přebrodil řeku Lech na místě, jemuž se dodnes říká „Mangův přechod“ (St. Mangstritt) a vystavěl si tam celu, z níž časem vyrostl füssenský klášter. Kolem roku 746 postavil modlitebnu ve Waltenhofenu u Schwangau, zatímco jeho souputník Theodor zůstal v Kemptenu; poloha nové osady na staré římské Via Claudia Augusta z Augsburgu do severní Itálie byla strategická a klášter se těšil podpoře franského krále Pipina Krátkého. Legenda Magnusovi připisuje přemožení obrovského hada u Kemptenu a draka u Roßhauptenu, ze svého jabloňového sadu prý zahnal medvěda, zato jiní medvědi mu údajně na hoře Säuling ukázali železnou žílu, takže se lidé v údolí se pak po dlouhá léta živili těžbou železa. Vypravěči tím po svém řekli totéž, co střízlivější prameny: přišel do kraje, který byl divočinou i duchovně, a učinil z něj krajinou obdělanou a pokřesťanštěnou.
Podle legendy se Magnus ještě jako mladý klerik setkal se sv. Kolumbánem v Arbonu na břehu Bodamského jezera, kde oba irští poutníci, Kolumbán i Havel, pobývali u kněze Willimara. Magnus a jeho spolubratr Theodor tam pečovali o nemocného Havla, když Kolumbán odešel do Itálie zakládat klášter v Bobbiu. Když pak zpráva o Kolumbánově smrti doputovala do Arbonu, Havel poslal Magna, aby se pomodlil u jeho hrobu. Magnus se odtud vrátil s Kolumbánovou poutnickou holí. Ta hůl, zvaná Magnusstab, zůstala hlavním předmětem světcovy úcty, protože jeho vlastní ostatky se téměř nedochovaly.
Zemřel ve Füssenu 6. září, podle jedněch roku 750, podle druhých 772, každopádně v neděli, po více než pětadvaceti letech misijní a pastýřské práce. Bylo mu třiasedmdesát let. Kolem roku 845 dal augsburský biskup Lanto se souhlasem mohučského arcibiskupa jeho tělo vyzvednout z klášterního kostela a uložit do krypty nově vystavěné kaple – a tímto povýšením ostatků mu byla přiznána hodnost světce. Jako věrozvěst v Allgäu byl uctíván i v Tyrolsku, ve Švýcarsku, ve Starém Bavorsku a ve Švábsku a místy ho řadili mezi Čtrnáct svatých pomocníků. Ve Schussenriedu dodnes nosí při prosebných průvodech přes pole Magnovu hůl (původně Kolumbánovu) uloženou ve stříbrném relikviáři. Klášter svatého Magna byl roku 1802 při sekularizaci zrušen a dnes v něm sídlí radnice města Füssenu.
Svatý Magnus je patronem Allgäu, Kemptenu a Füssenu. Bývá vzýván při ohrožení dobytka a úrody a jako ochránce před očními neduhy, hadím uštknutím, červy, krysami, myšmi a polním hmyzem.
Milosrdný Bože, Tys povolal svatého opata Magna, aby celým svým životem hlásal evangelium a těm, kdo neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia již poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme věrohodné svědectví svými skutky. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
