Svatý Justus
Justus se narodil ve Vivarais v Galii v urozené rodině a duchovně vyrostl pod vedením vienneského biskupa Paschasia, jehož církvi pak sloužil jako jáhen. Právě proto, že se v této službě osvědčil, byl asi roku 350 povolán na lyonský metropolitní stolec. V Lyonu působil přes třicet let; vynikal štědrostí a péčí o chudé, přičemž nikdy neodděloval starost o materiální potřeby lidí od vyučování víře. Butler o něm říká, že se nebál nikoho kromě Boha a nehleděl na potlesk ani na dary, nýbrž na to, co ten který příchozí potřebuje; přísný byl jen tam, kde přísnost patřila k věci, a k jednotě a svornosti církve lnul vytrvale. Jako biskup hlavního města Galie se roku 374 účastnil synody ve Valence a roku 381 pak spolu se dvěma dalšími galskými biskupy velkého sněmu v Aquileji, kde se jednalo o ariánech a kde vše řídil svatý Ambrož. Milánský biskup si Justa obzvláště vážil, jak dosvědčují dva dopisy, které mu poslal ve věci výkladu Písma.
Jeho život se změnil v průběhu jednoho večera. Krátce před aquilejským sněmem se v Lyonu jakýsi pomatený muž, který na ulici pobodal několik lidí, uchýlil do hlavního chrámu a dovolával se práva azylu. Biskup navzdory hrozbám azyl hájil, dokud nepřišel městský úředník a nezaručil se svým slovem, že bude vše vyřízeno podle práva. Justus muže vydal do rukou veřejného činitele proti slibu, že mu bude zachován život; ale dav ho přesto ubil. Biskup nabyl přesvědčení, že svým selháním při ochraně svěřeného člověka pozbyl způsobilosti stát v čele křesťanské obce, a rozhodl se zbytek života strávit v pokání; přátelé ho nepřesvědčili ani o tom, že za smrt onoho nešťastníka nemůže, ani aby své rozhodnutí změnil. Není to příběh slabosti, nýbrž svědomí – Justus se nemínil spokojit tím, že formálně nepochybil.
Odpor lyonské obce mu zprvu bránil úřad složit; příležitost skýtala až cesta na sněm. Při návratu se v noci vytratil přátelům v Tournonu, zamířil do Marseille odkud odplul s lektorem své církve Viatorem do Alexandrie. Své postavení zatajil a žil inkognito ve velkém egyptském klášteře, kde svou kajícností předčil celou komunitu. Po několika letech ho poznal jeden Gal, který přijel egyptské kláštery navštívit. Lyonská církev pak vyslala kněze Antiocha, aby ho jménem duchovenstva i lidu zapřísahal k návratu, on se však přemluvit nedal. Antiochos tedy zůstal s ním a sdílel jeho samotu, a světec mu krátce nato, kolem roku 390, skonal v náručí. Jeho tělo bylo brzy přeneseno do Lyonu. Přesná data jistá nejsou – doloženo je bezpečně jen to, že roku 381 žil a že do Egypta odešel teprve potom; přenesení ostatků klade tradice do 5. století a lyonská diecéze je slavila čtvrtého srpna. Římské martyrologium ho připomíná druhého září, stejně jako martyrologium Bedovo, Adonovo a Usuardovo. Jeho hlavní svatyní zůstává lyonský kostel Saint-Just.
Bože, Tys naplnil svatého Justa svou láskou, dal jsi mu víru, kterou předával druhým, a když se druzí proti němu provinili, díval se jen na důsledek, který nepředvídal, a šel za chybu konat pokání. Ty jsi ho pozvedl z egyptské pouště a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů. Na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
