Svatý Metoděj Olympský
Mezi řecky píšícími církevními otci přelomu 3. a 4. století zaujímá svatý Metoděj zvláštní místo, byť o jeho životě víme jen málo a takřka každá zpráva o něm je zahalena nejistotou. Bývá ztotožňován s biskupem v lykijském Olympu; pozdější tradice, opírající se o svatého Jeronýma, mu připisuje i biskupský stolec v Tyru, tato zpráva však patrně není spolehlivá. První souvislé svědectví o něm podává teprve Jeroným ve svém spise O slavných mužích (De viris illustribus), kdežto Eusebios jej ve svých dějinách opomíjí — pravděpodobně proto, že Metoděj ostře vystupoval proti některým naukám učeného Origena.
Právě tento zápas učinil Metoděje významným v dějinách křesťanského písemnictví, neboť byl prvním soustavným odpůrcem velkého Alexandrijce. Bránil zejména totožnost vzkříšeného těla s tělem nynějším – proti Origenovu pojetí, že člověk při zmrtvýchvstání neobdrží totéž tělo, jež nosil za pozemského života – a stavěl se i proti učení o věčnosti světa. Přitom však nebyl jen jeho slepý odpůrce: uznával Origenovy nesporné zásluhy o církevní bohosloví a sám byl jeho metodou hluboce poznamenán, zvláště zálibou v platónské filosofii a alegorickém výkladu Písma.
Z jeho rozsáhlého díla se v původním řeckém znění dochoval jediný spis — proslulé Symposion neboli Hostina deseti panen, dialog komponovaný po vzoru Platónovy Hostiny. V půvabné scenérii zahrady ctnosti (Areté) usedá k slavnostní hostině deset panen a každá z nich pronáší chvalořeč na křesťanské panenství a jeho vznešenost; celé dílo vrcholí hymnem na Krista jako Ženicha Církve. Z dalších spisů — O zmrtvýchvstání, O svobodné vůli, jenž hájí lidskou svobodu proti gnostickému fatalismu, i z komentářů ke Genesi a Písni písní — zůstaly jen větší či menší zlomky, dílem zachované také ve staroslověnské verzi.
Svatý Epifanios o něm napsal, že byl „mužem učeným a horlivým zastáncem pravdy“. Tuto pravdu nakonec zpečetil i vlastní krví: zemřel kolem roku 311jako mučedník, patrně za Diokleciánova pronásledování. Ctí ho východní i západní církev, v obou tradicích zůstává Metoděj Olympský svědkem doby, kdy se křesťanská víra tříbila v zápase s pohanstvím i ve vnitřním úsilí o čistotu své nauky.
Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi svatého Metoděje, biskupa a mučedníka, naplnil láskou k pravdě a moudrostí Tvého slova, abys skrze něj bránil víru ve vzkříšení těla; dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, abychom v této pomíjivé době nezapomínali na slávu, jež je nám připravena, a očekávajíce příchod Tvého Syna jako Ženicha, připravili své duše s rozžatými lampami víry a lásky. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
