Svatá Kunigunda
Žila na přelomu 10. a 11. století. Byla manželkou císaře Jindřicha II., posledního panovníka saské dynastie. Byla dcerou lucemburského hraběcího rodu a vstoupila do dějin jako císařovna Svaté říše římské – ale také jako žena hluboké víry a neobyčejné vnitřní síly.
Její manželství s Jindřichem bylo podle tradice panenské – ještě před sňatkem se oba rozhodli žít v čistotě. Jejich svazek byl duchovním manželstvím.
Kunigunda se aktivně podílela na správě království a později i říše. Účastnila se říšských sněmů, podepisovala listiny, spravovala území během císařovy nepřítomnosti a starala se o lid, který se na ni mohl obrátit s jakoukoliv prosbou.
Zakládala kláštery, podporovala chudé a starala se o církevní reformu. Spolu s Jindřichem se podílela na vybudování nádherné katedrály v Bamberku, kde jsou také oba pohřbeni.
Legenda vypráví, že kdysi byla falešně obviněna z nevěry, a musela se podrobit Božímu soudu. Měla udělat patnáct kroků po rozžhavený železech. Před soudem se zúčastnila mše a přijala Tělo Páně. Pak s důvěrou v Boha vykročila. Na jejích nohou se neobjevily žádné popáleniny. Lid jásal a císař ji veřejně odprosil za podezření, které bylo tímto zázrakem vyvráceno.
Nějaký čas na to těžce onemocněla. Prosila Boha o uzdravení a poté, co se skutečně uzdravila, založila ženský klášter s benediktinskou řeholí. Po smrti svého manžela do kláštera vstoupila. Odložila císařské insignie a zbytek života prožila jako prostá řeholnice. Jedla pouze prostou stravu, konala uložené práce, spala krátce a na tvrdém lůžku. Obětavě sloužila nemocným sestrám a utěšovala je.
Po patnácti letech služby Bohu i lidem onemocněla a v pokoře zemřela. V roce 1200 byla kanonizována papežem Ignácem III. Je považována za patronku Bamberku a bamberské arcidiecéze, manželek a manželských párů, žen neprávem obviněných a také stavitelů a architektů.
Bože, Tys povolal svatou Kunigundu, aby v moci i slávě zůstala pokorná a ve zkoušce zůstala věrná. Nauč i nás, abychom nehledali svou čest, ale Tvou pravdu. Když jsme nepochopeni, dej nám tiché srdce. Když jsme obviněni, dej nám odvahu projít ohněm zkoušky s důvěrou v Tebe. Ať náš domov, naše práce, jsou místem, kde se staví chrám – ne z kamene, ale z víry a lásky. Amen.
