Útok břitvou do tváře: Zraněný arcibiskup útočníkovi odpustil
V katalánském Sallentu nedaleko Barcelony se jako páté z jedenácti dětí narodil Antonín Maria Klaret do hluboce věřící rodiny prostého tkalce. V mládí se v Barceloně vyučil tkalcem a projevil takové nadání, že ho čekala slibná kariéra v textilním průmyslu. Srdce ho však táhlo jinam: nejprve pomýšlel na přísný život v kartuziánském klášteře, nakonec však ve dvaadvaceti letech vstoupil do semináře ve Vicu a roku 1835 přijal kněžské svěcení.
Toužil po misiích v daleké cizině, a proto se vydal do Říma a vstoupil do jezuitského noviciátu, který však musel pro nemoc opustit. Po návratu do vlasti se stal neúnavným lidovým misionářem. Pěšky procházel Katalánsko i Kanárské ostrovy, kázal, zpovídal a obnovoval víru celých krajů. Velmi záhy pochopil sílu tištěného slova: sepsal desítky knih a brožur a roku 1848 založil nakladatelství, které šířilo dobrou katolickou četbu v milionech výtisků.
Dne 16. července 1849 založil se skupinou pěti kněží v cele semináře ve Vicu Kongregaci misionářů synů Neposkvrněného Srdce Panny Marie, dnes známou jako klaretiáni. Jen o několik týdnů později se dozvěděl, že byl jmenován arcibiskupem v Santiagu de Cuba, a přes počáteční zdráhání z poslušnosti úřad přijal.
Na Kubě nalezl zanedbanou diecézi, která byla léta bez biskupa, poznamenanou otroctvím, vykořisťováním a mravním úpadkem. Během šesti let ji třikrát celou procestoval, obnovil seminář, zakládal školy a charitativní díla, bránil otroky i chudé a spolu s Marií Antonií Parísovou založil první ženskou řeholní kongregaci na ostrově. Jeho reformy mu přinesly mnoho nepřátel a 1. února 1856 se ho v Holguínu pokusil zavraždit útočník, který ho břitvou těžce zranil do tváře. Arcibiskup mu odpustil a vyprosil pro něho milost.
Roku 1857 ho královna Isabela II. povolala zpět do Španělska jako svého zpovědníka. Ani na dvoře nepřestal kázat a psát a dohlížel také na obnovu kláštera El Escorial. Když revoluce roku 1868 svrhla královnu, odešel s ní do exilu ve Francii. Zúčastnil se Prvního vatikánského koncilu, kde hájil dogma o papežské neomylnosti, ale nepřátelé ho pronásledovali i za hranicemi. Proto se uchýlil do cisterciáckého opatství Fontfroide u Narbonne, kde 24. října 1870 zemřel.
Svatořečen byl roku 1950. Jeho dílo však přineslo ovoce i v podobě mučednictví: za španělské občanské války položilo život pro víru 271 jeho duchovních synů.
Bože, Ty jsi naplnil svatého biskupa Antonína Mariu Klareta horlivostí pro spásu duší a dal jsi mu sílu odpouštět i těm, kdo usilovali o jeho život. Na jeho přímluvu dej i nám, ať s odvahou hlásáme Tvé slovo, ve všem hledáme jen Tvou slávu a pod ochranou Neposkvrněného Srdce Panny Marie věrně kráčíme cestou spásy. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
