Mikuláši v Praze vymřeli na žloutenku?
Po dlouhé době jsem se rozhodla užít atmosféry předvánoční Prahy. S dcerou. Obvykle se coby introvert v Adventu ryčné hudby a trhů, přetékajících šmuky, spíš straním. Měla jsem ale pocit, že by každý měl zažít jednou v dětství pozoruhodnou atmosféru Václavského náměstí v předvečer sv. Mikuláše s tucty korzujících trojic Mikuláš – čert – anděl. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že Mikuláši zmizeli!
Evidentně jsem myšlenkově ustrnula kdesi před COVID plandémií – nebo ještě dále. Centrum nabízelo fialové langoše za dvě stovky a podobné výstřelky NEPu o sto let později. Bylo plné korzujících cizinců. (Jak taky jinak, v centru hlavního města se už našinec za slušné peníze ani nenapije vody). Ryze český Mikuláš by se tam ani nehodil.
Jediný čert, kterého jsme potkaly, byl osamělý zvrhlík v masce. Pokoušel se osahávat moji dceru výměnou za výkupné. Chyběl mu vyvažující vliv andělské laskavosti. A moudrost a laskavá přísnost katolického biskupa.
Dítě se ke mně vyděšeně tisklo. Zahnala jsem pekelníka s křikem, že mám hodnou holčičku. „Díval“ se na mě hororovými otvory očí dost překvapeně, ale odtáhl. O kousek dál se s ním začala objímat skupina mírně podroušených severských turistek. Co dodat? Asi Barnevernet.
