Svatý Kolumban
Mezi velikány raně středověké Evropy zaujímá svatý Kolumban místo zcela mimořádné — irský mnich, který se vydal na pevninu a svou mimořádnou horlivostí, učeností a nezdolnou vůlí vtiskl tvář klášternímu životu od Burgundska až po severní Itálii. Patří mezi silné a svérázné postavy církevních dějin a lze jej pokládat za nejúspěšnějšího člena misie, kterou irsko-skotští mniši konali na evropské pevnině v 6. až 10. století.
Narodil se kolem roku 543 v království Leinster ve východním Irsku. Dostalo se mu skvělého vzdělání: dobře znal Bibli, římskou literaturu i díla starých křesťanských spisovatelů. Jeho životopisec Jonáš z Bobbia, jemuž vděčíme za většinu zpráv o jeho životě, líčí, že mladý a pohledný Kolumbán prožil těžký vnitřní zápas mezi smyslovými a duchovními ideály. Z této krize jej vyvedla slova jisté zbožné poustevnice — a tak, navzdory prudkým protestům vlastní matky, opustil světský život. Vstoupil nejprve do kláštera Cluain-Inis, z touhy po dokonalosti však přešel do přísného kláštera Bangor, kde se z něho pod vedením proslulého opata Comgalla stal horlivý mnich a učitel
Kolem roku 590 vyplul s dvanácti druhy do Galie. Irští mniši se usadili v Burgundsku při horním toku řeky Saôny, kde jim franský král Childebert daroval zříceninu staré římské pevnosti Annegray. Odtud se vydávali zakládat další, později slavné kláštery, především Luxeuil. Pro své mnichy sepsal vlastní řeholi — Regula monachorum a Regula coenobialis — která byla svého času rozšířenější než pravidla benediktinská. Svým spisem De poenitentiarum misura taxanda (O určování míry pokání) zavedl v Evropě soukromou a opakovatelnou zpověď a pokání, odstupňovanou podle závažnosti hříchu.
Kolumbanova neoblomnost mu však nadělala i nepřátele. Když pokáral mravy burgundského dvora, byl vypovězen ze země. Dostal se k Bodamskému jezeru, kde z jeho skupiny zůstal mnich zvaný Havel, s ostatními pak Kolumban putoval přes Alpy do severní Itálie, kde kázal proti ariánskému bludu. Roku 612 dorazil do Milána, kde ho přijal langobardský král, od něho dostal pozemek v údolí Trebbie, a tam založil svůj poslední a nejvýznamnější klášter — Bobbio. Tam také po dvou letech, 23. listopadu 615 zemřel.
I uprostřed horečné organizační a misijní práce zůstával si Kolumban uchovával samotu. V předvečer velkých svátků se vracíval do jeskyně — z níž prý vyhnal medvěda — a o samotě se modlil, někdy až padesát dní i déle. Snad právě odtud pochází jeho ikonografický atribut medvěda, vedle holubice (latinsky columba, podle jeho jména), knihy, pramene a slunce. Papež Jan Pavel II. ho trochu kuriózně prohlásil za patrona motocyklistů; bývá vzýván rovněž proti záplavám a duševním onemocněním, na ochranu proti ohni a blesku a proti přemnožení myší a krys.
Bobbio se po jeho smrti stalo jedním z nejvýznamnějších středisek katolické víry a vzdělanosti v Itálii, živým pomníkem duchovního, který do zmatku raně středověké Evropy vnesl irskou vnitřní kázeň, lásku ke knihám a neochvějnou věrnost Kristu.
Bože, Tys povolal svatého opata Kolumbana, aby opustil svou vlast a putoval cizími zeměmi, hledaje ústraní pro sebe a spásu pro mnohé. Na jeho přímluvu nám dej, abychom s pohledem upřeným k Tobě kráčeli cestou pravého obrácení až do konce. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
