Svatá Scholastika
Scholastika žila na přelomu 5. a 6. století. Byla pokrevní i duchovní sestra svatého Benedikta z Nursie (byli dvojčata). Stejně jako Benedikt se již v mládí zasvětila Bohu. Když její bratr vybudoval velký klášter v Montecassino, první klášter západního mnišství, Scholastika s jeho pomocí a radou postavila na úpatí hory Montecassino ženský klášter – první klášter benediktinek.
Tady žila zasvěceným životem. Sourozenci si byli duchovně velmi blízcí. Jednou do roka se setkávali, aby spolu rozmlouvali o Bohu, Písmu a duchovních věcech. Právě o posledním z jejich setkání vypráví nejsilnější příběh o svaté Scholastice, jak jej zachytil papež Řehoř Veliký ve svém spisu Dialogy.
Když se blížil večer a Benedikt se chystal vrátit do kláštera, Scholastika ho prosila, aby zůstal a pokračovali v rozhovoru o Božích věcech. Benedikt odmítl – pravidla klášterní kázně byla jasná. Scholastika se jen tiše modlila. Vzápětí se strhla prudká bouře, která Benediktovi znemožnila odejít. Scholastika se na něj podívala a řekla: „Prosila jsem tě, a tys mě nevyslyšel. Prosila jsem svého Pána – a on mě vyslyšel.“
O několik dní později Scholastika zemřela. Benedikt prý spatřil její duši vystupovat k nebi v podobě bílé holubice. Pohřbil sestru do hrobu, který připravil pro sebe – jako by jejich duchovní jednota překračovala i hranici smrti.
Její život je zahalen tichem. Nevstoupila do dějin církve pro svá slova či skutky zaznamenané kronikáři, ale pro vnitřní postoj srdce.
Svatá Scholastika je patronkou benediktinek, duchovních sesterství a také těch, kdo volí cestu tiché, vytrvalé modlitby. Nepůsobí autoritou pravidel, nýbrž silou lásky, která se nebojí prosit Boha s důvěrou dítěte. Je svědkem toho, že v Božím království má někdy větší váhu slza modlitby než přísnost zákona.
Svatá Scholastiko, uč nás tiché věrnosti Bohu a lásce, která vytrvá. Pros za nás, abychom uměli naslouchat Duchu a dávali přednost tomu, co je podstatné. Ať je náš život prostý, srdce bdělé a modlitba pravdivá. Amen.
