Svatý Barnabáš Apoštol
Třebaže nepatřil mezi původních Dvanáct, jež Ježíš povolal, udělila mu církev čestný titul apoštola – a právem. Barnabáš byl jednou z nejvýznamnějších postav prvotní církve a Skutky apoštolů o něm říkají, že to „byl muž dobrý, plný Ducha svatého a víry“. Bez něj bychom snad nikdy nepoznali apoštola Pavla tak, jak ho známe – byl to totiž právě Barnabáš, kdo se obráceného Pavla ujal a uvedl ho mezi ostatní apoštoly.
Pocházel ze židovské levitské rodiny z ostrova Kypr. Původně se jmenoval Josef, jméno Barnabáš („syn útěchy“) mu dali apoštolové pro jeho povahu a blahodárný vliv na okolí. Toto jméno vystihuje vše podstatné: byl to člověk, který těšil, povzbuzoval, smiřoval a otevíral dveře druhým. Když přišel do Jeruzaléma a poznal učení Ježíše Krista, zařadil se mezi jeho učedníky, prodal svůj statek a peníze odevzdal apoštolům k rozdělení mezi chudé.
Jeho životním dílem se stala mise mezi pohany. Působil v syrské Antiochii mezi prvními křesťany z pohanů, vypravil se do Tarsu pro Saula-Pavla a společně tam celý rok vyučovali – a právě v Antiochii se učedníci poprvé začali nazývat „křesťany“. Odtud byli oba Duchem svatým vysláni na první velkou misijní cestu, která vedla přes Kypr a Malou Asii. Barnabáš se rovněž účastnil jeruzalémského sněmu kolem roku 50 a promluvil na něm hned po Petrovi.
Na počátku druhé misie se však jejich cesty rozdělily. Pavel a Barnabáš se nedohodli kvůli sporu o to, zda vzít s sebou Jana Marka. Barnabáš odešel s Markem na Kypr, zatímco Pavel se vydal na cesty se Silasem. Toto nedorozumění ukazuje, jak osobní důvody mohou narušit i vztahy inteligentních a charakterních lidí oddaných nejvyšším ideálům. Roztržka přitom nebyla trvalá: v pozdějších listech z vězení se Pavel o Barnabášovi zmiňuje s úctou jako o svém pomocníkovi.
O konci jeho života nemáme jisté zprávy, ale stará tradice je výmluvná. Vypráví se, že když Barnabáš na rodném Kypru kázal evangelium s neobyčejným úspěchem, někdy kolem roku 61 byl při disputaci v synagoze přepaden, vyvlečen ven a ukamenován. Podle podání byl pak ještě upálen v Salamině poblíž Famagusty, kde se nachází i jeho hrob. Tradice jej ctí jako zakladatele kyperské církve a patrona Kypru a jeho jméno bylo zařazeno do římského kánonu – první eucharistické modlitby – mše svaté.
Krásná legenda dodává, že jeho tělo bylo za císaře Zenona nalezeno na základě Barnabášova vlastního zjevení, a to spolu s opisem Matoušova evangelia, který prý apoštol přepsal vlastní rukou. Tak zůstal „syn útěchy“ věrný svému jménu až za hrob – byl útěchou a oporou církvi, kterou pomáhal budovat.
Svatý Barnabáš je patronem tkalců a bednářů, měst Milána a Florencie, je ochráncem proti sporům, padajícímu kamení, krupobití – a také je záštitou proti smutku.
Bože, Tys naplnil svatého apoštola Barnabáše Duchem svatým a vírou a učinil z něho syna útěchy pro celou církev; na jeho přímluvu nám dej, abychom i my dovedli povzbuzovat malomyslné, podávat ruku těm, jimž druzí nedůvěřují, a velkodušně se dělit o vše, co máme, a tak svým životem přinášet útěchu a pokoj svým bližním. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
