Svatý Izajáš
Izajáš, jehož jméno v hebrejštině znamená „Hospodin je spása“, je prvním a největším ze čtyř velkých starozákonních proroků. Pocházel z Jeruzaléma, podle rabínské tradice z královského rodu — byl synem proroka Amóse a synovcem judského krále Amasjáše. Díky svému původu měl přístup ke královskému dvoru a mohl oslovovat vladaře s autoritou, kterou mu dodávalo nejen vznešené postavení, ale především Boží povolání. Bůh si ho vyvolil kolem roku 740 před Kristem, v roce smrti krále Uzijáše, kdy mladému Izajášovi dal mohutné vidění popsané v šesté kapitole stejnojmenné knihy. Izajáš spatřil Hospodina sedícího na vyvýšeném trůnu, obklopeného serafy, kteří volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy!“ Prorok byl zdrcen vědomím vlastní nehodnosti — zvolal, že je člověk nečistých rtů, žijící uprostřed lidu nečistých rtů. Tu přiletěl jeden ze serafů, žhavým uhlíkem z oltáře se dotkl jeho úst a řekl: „Tvá nepravost je odňata, tvůj hřích je smyt.“ A když Hospodin položil otázku „Koho pošlu, kdo nám půjde?“, očištěný Izajáš odpověděl s radostnou odvahou: „Zde jsem, pošli mne!“
Izajášova prorocká služba trvala přes padesát let, po dobu vlády čtyř judských králů — Uzijáše, Jótama, Achaze a Chizkijáše. Bylo to bouřlivé období, kdy se asyrská říše rozpínala na západ a pohlcovala jeden národ za druhým. V roce 722 před Kristem padlo severní izraelské království pod náporem Asýrie a jeho obyvatelé byli odvedeni do zajetí. Izajáš v těchto dramatických časech neúnavně volal judský lid k obrácení, pranýřoval nespravedlnost, pokrytectví a modlářství, napomínal krále a varoval před spoléháním na vojenské aliance místo na Boha. Neměl snadný úkol — říkat nepříjemné pravdy mocným i prostým lidem. Přesto jeho řeč nebyla jen řečí hněvu a soudu. Izajáš byl prorokem naděje. Uprostřed nejtemnějších výhružek zněla jeho zaslíbení jako světlo v temnotě: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ A právě Izajáš vyslovil jedno z nejznámějších proroctví Starého zákona: „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emmanuel — Bůh s námi.“
Žádná jiná starozákonní kniha nenakreslila obraz přicházejícího Mesiáše s takovou jasností a podrobností jako Izajášovo dílo. Proto bývá Izajáš nazýván „starozákonním evangelistou“. Jeho proroctví zahrnují celý rozsah Kristova života — od oznámení příchodu a panenského narození přes vyhlášení radostné zvěsti chudým až po nejpronikavější popis Mesiášova utrpení v 52. a 53. kapitole, kde líčí Služebníka Hospodinova, který byl „nejpohrdanější z lidí, muž bolestí“, jenž „byl proboden pro naše nepravosti, zmučen pro naše provinění, jeho ranami jsme uzdraveni“. Tato slova, napsaná sedm set let před Kristovým narozením, četla církev odedávna jako prorocký portrét Ježíšova utrpení. Není tedy divu, že Izajáš je po žalmech druhým starozákonním textem, který je v Novém zákoně nejvíce citován. A že církev z jeho knihy čte právě v adventní době, kdy se připravuje na příchod Toho, jehož Izajáš zaslíbil.
O Izajášově smrti Písmo svaté mlčí, ale stará židovská i křesťanská tradice, zachycená mimo jiné ve spisu Nanebevzetí Izajášovo, vypráví, že prorok zemřel mučednickou smrtí za vlády bezbožného krále Manasse, Chizkijášova syna, který dal proroka rozřezat pilou. Izajáš dovršil svůj prorocký úkol tím nejradikálnějším svědectvím — obětí vlastního života za Boží pravdu.
Všemohoucí Bože, Tys poslal svatého proroka Izajáše, aby svůj lid i nás povzbuzoval k lepšímu životu, posiloval naději a ohlašoval Tvůj příchod; veď nás, abychom ho nejen oslavovali, ale také se od něho stále učili. Prosíme Tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.
