Svatý Ladislav
Ladislavova postava vyrůstá z bouřlivého jedenáctého století jako vzor panovníka spojujícího meč i modlitbu. Narodil se kolem roku 1040 v Polsku jako syn uherského krále Bély I. z rodu Arpádovců a polské kněžny Richenzy, dcery krále Měška II. Jeho mládí nebylo zrovna klidné – po otcově smrti musel on i jeho bratři uprchnout před německým císařem Jindřichem IV. právě do Polska, kde nalezli ochranu u tamního knížete. Když pak roku 1077 usedl na uherský trůn, zdědil zemi ohroženou zvenčí a zmítanou vnitřními spory. Ladislav obojí překonal – zákoníky stabilizoval říši, mečem ubránil hranice před nájezdy Pečeněhů a Kumánů a moudrou rukou upevnil mladé uherské křesťanství. K Uhrám připojil roku 1091 Chorvatsko a v Záhřebu založil biskupství, čímž rozšířil dosah víry i koruny.
Legendy ho líčí jako muže urostlého, o hlavu vyššího než ostatní rytíři, statečného v boji a spravedlivého ve vládě. Miloval svůj lid: ujímal se chudých a sirotků, těšil nešťastné, moudře urovnával spory, i vůči nepřátelům se choval velkoryse. V soukromí žil takřka asketicky – byl střídmý, odříkal si víno a panské radovánky, denně byl přítomen na mši svaté a oddaný modlitbě. Dbal, aby neděle a svátky nebyly znesvěcovány prací ani honem. Vyprávění o něm uchovala i krásnou příhodu z dob, kdy jeho vojsko trápil hlad. Král se vzdálil, ponořil se do modlitby a prosil Boha o pomoc – a když se vrátil, spatřil stádo jelenů a buvolů, jež nasytilo jeho bojovníky.
Roku 1083 dosáhl svatořečení svého velikého předchůdce, krále Štěpána I., jeho syna Imricha a biskupa Gellerta. Tím postavil základ uherské svatosti, do níž se měl jednou zařadit i on sám. V posledních letech svého života zamýšlel vést výpravu na pomoc křesťanům do Svaté země, ale než se stačil vydat na cestu, vážně onemocněl. Zemřel 29. července roku 1095 v přípravách na vojenské tažení. Před smrtí svolal velmože do Nitry a doporučil jim za svého nástupce Kolomana. Pohřben byl ve Velkém Varadíně (Oradei), které se stalo střediskem jeho úcty. Roku 1192 byl slavnostně svatořečen. Dodnes je ctěn jako spolupatron Uher, Slovenska, Chorvatska i Sedmihradska a jako vzor křesťanského rytíře — bývá zobrazován ve zbroji s taseným mečem nebo v majestátu krále s korunou, žezlem a jablkem.
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po vzoru svatého krále Ladislava žijeme moudře, spravedlivě, přemáháme zlo dobrem a ať žijeme pro Tvou větší čest a slávu. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
