Svatá Marek
O životě Marka Evangelisty víme o něco více než o mnohých raných světcích, a přece zůstává jeho postava obestřena nejistotou. V Novém zákoně se objevuje pod dvojím jménem — židovským Jochanan a římským Marcus. Většina badatelů jej ztotožňuje s Janem Markem ze Skutků apoštolských, synem Marie z Jeruzaléma, v jejímž domě se scházela první křesťanská obec a kam zamířil apoštol Petr poté, co byl zázračně vysvobozen z vězení. Podle tradice pocházela Markova rodina z Kyrenaiky v dnešní Libyi a patřila k zámožným helenizovaným Židům z kmene Lévi. Markův bratranec Barnabáš, rovněž levita, se stal jeho průvodcem na cestě k apoštolskému poslání. Některé tradice řadí Marka mezi sedmdesát učedníků, které Ježíš vyslal hlásat evangelium, a mnoho vykladačů v něm spatřuje onoho bezejmenného mladíka, který při Ježíšově zatčení v Getsemanské zahradě uprchl nahý a zanechal v rukou strážců pouze lněné roucho — drobný detail, který zaznamenává jen Markovo evangelium.
Markova apoštolská dráha začala po boku Pavla a Barnabáše, s nimiž se vydal na první misijní cestu do Antiochie a na Kypr. Posléze je však Marek z neznámých důvodů opustil a vrátil se do Jeruzaléma, což Pavla natolik popudilo, že na druhou cestu odmítl Marka vzít s sebou. Tato roztržka vedla k rozchodu Pavla s Barnabášem — Barnabáš odplul na Kypr s Markem, zatímco Pavel pokračoval se Silasem. Příběh však vyznívá smířlivě: v pozdějších listech z římského vězení Pavel o Markovi píše s vřelostí, nazývá ho svým spolupracovníkem a žádá Timotea, aby Marka přivedl, neboť je mu „užitečný pro službu“. Ještě těsnější pouto pojilo Marka s apoštolem Petrem, který ho ve svém listě nazývá svým synem — patrně nikoli ve smyslu fyzickém, ale duchovním, zrozeným křtem nebo léty společného putování. Právě z Petrova kázání čerpal Marek látku pro své evangelium.
Markovo evangelium je nejstarší a nejkratší ze čtyř kanonizovaných. Bylo napsáno patrně v Římě kolem roku 65 až 70 pro křesťanské čtenáře nežidovského původu a vyznačuje se naléhavým, úsečným stylem. Marek nezačíná Ježíšovým narozením, ale hned vystoupením Jana Křtitele — „hlasu volajícího na poušti“ —, a právě odtud pochází jeho tradiční symbol: okřídlený lev, jehož řev připomíná volání Jana Křtitele v pustině. Markův text se stal základem, z něhož později čerpali Matouš i Lukáš.
Podle alexandrijské tradice Marek odešel z Říma do Egypta, kde kolem roku 49 — nebo podle jiných pramenů roku 61 — založil křesťanskou obec v Alexandrii a stal se jejím prvním biskupem. Proto je považován za zakladatele křesťanství na africkém kontinentu. Koptská i řecká pravoslavná církev, alexandrijská i koptská katolická církev odvozují svůj původ od této Markovy obce a dodnes si nárokují jeho apoštolskou posloupnost. Marek zemřel mučednickou smrtí v Alexandrii pravděpodobně kolem roku 68 — podle legendy byl během pohanského svátku boha Serapida vlečen na provaze uvázaném kolem hrdla ulicemi, dokud nezahynul. Křesťané poté ukryli jeho tělo a tajně je pohřbili pod oltářem.
V roce 828 benátští kupci Markovy ostatky údajně převezli z Alexandrie do Benátek — prý je ukryli pod vrstvou vepřového masa, aby oklamali muslimské stráže. Od té doby spočívají v bazilice svatého Marka a okřídlený lev se stal symbolem Benátské republiky.
Je patronem advokátů, notářů, zajatců, vězňů, sklářů a výrobců vitráží a také patronem Egypta, Benátek a dalších měst. K tomu ještě ochraňuje královská zvířata: lvy. Bývá také vzýván proti nekajícnosti, nebo proti bodnutím hmyzem.
Bože, Tys povolal svatého evangelistu Marka, aby hlásal radostnou zvěst spásy; veď nás, ať se věrně držíme tohoto poselství a následujeme Tvého Syna. Neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
