Svatý Damián de Veuster
Narodil se v Belgii jako Josef, nejmladší ze sedmi dětí chudého zemědělce. Ve třinácti letech musel opustit školu a pracovat na rodinné farmě. Jeho otec s ním počítal jako s nástupcem v hospodářství, jenže Josef toužil po duchovním životě. Nebyl v rodině jediný – dvě z jeho sester se staly jeptiškami a starší bratr Auguste vstoupil pod řeholním jménem Pamphile do Kongregace Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie. Josef ho v roce 1859 následoval a přijal jméno Damián.
Bratři v kongregaci měli pochybnosti, zda je dostatečně vzdělaný na to, aby se stal knězem, ale nepovažovali ho rozhodně za neinteligentního. Když bratr Pamphile, určený k misijní práci na Havajských ostrovech, onemocněl, Damián se okamžitě přihlásil jako jeho náhrada – a byl přijat. V březnu 1864 dorazil na Havaj a o dva měsíce později byl v Honolulu vysvěcen na kněze.
Devět let působil Damián jako misionář na ostrově Havaj, kde stavěl vlastníma rukama kaple a sloužil domorodému obyvatelstvu. V té době havajská vláda zřídila na ostrově Molokai kolonii pro malomocné – místo pro vyhnance, sousedící z jedné strany s oceánem a z druhé se strmou skalní stěnou. Nemocní tam žili v bědných podmínkách, bez lékaře a bez kněze, často i o hladu. Biskup Maigret vyzval kněze, aby se přihlásili ke službě v kolonii malomocných. Damián odešel na Molokai jako první. Měl tam původně zůstat jen na několik měsíců a pak být vystřídán, ale na vlastní žádost i na přání nemocných se rozhodl zůstat natrvalo. Stal se pro opuštěné lidi vším – knězem, lékařem, učitelem, tesařem i hrobníkem.
Obvazoval nemocným rány, pomáhal jim stavět chaty, kopal hroby a vlastnoručně vyráběl rakve. Pod jeho vedením vznikaly nové domy, školy, sirotčince i kostel sv. Filoména, který stojí dodnes. Z místa beznaděje vytvořil fungující komunitu. Při bohoslužbách na začátku oslovoval věřící: „Moji drazí malomocní“. Jedné neděle však vystoupil na kazatelnu a řekl: „Moji spolubratři malomocní". Nastalo ticho a pak se všichni rozplakali – jejich milovaný kněz se nakazil. Přesto pokračoval v práci. Podařilo se mu přesvědčit františkánské sestry ze Syrakus vedené matkou Mariannou Copeovou, aby přijely kolonii pomáhat. Otec Damián zemřel 15. dubna 1889 ve věku pouhých čtyřiceti devíti let.
Po jeho smrti se jistý protestantský duchovní pokusil pošpinit jeho pověst, ale skotský spisovatel Robert Louis Stevenson ve slavném otevřeném dopise sepsal jeho vášnivou obhajobu. Dopis obletěl celý svět. Damián bývá nazýván „mučedníkem lásky" a je považován za duchovního patrona malomocných a všech vyděděnců. Je rovněž patronem havajské diecéze Honolulu a celých Havajských ostrovů.
Když se Havaj v roce 1959 stala americkým státem, zvolila si Damiána jako jednoho ze svých dvou zástupců ve Statuary Hall v Kapitolu. Jeho ostatky byly v roce 1936 převezeny do Belgie, ale jeho pravá ruka byla po blahořečení vrácena na Molokai – k lidem, kterým zasvětil život.
Milosrdný Bože, Tys povolal svatého Damiána de Veuster, aby slovem i příkladem malomocným zvěstoval nevýslovné bohatství lásky Tvého Syna a vedl je cestou ke spáse; dej na jeho přímluvu, ať jsme si jisti tvou láskou i v situacích, kdy se svět nebo naše cesta jeví temné, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
