Svatý Pankrác
Pankrác (latinsky Pancratius, což je odvozeno z řeckého Pankratios – „všemocný“) se narodil kolem roku 289 ve fryžském městě Synnada (v dnešním Turecku). Jeho rodiče, římští občané, brzy zemřeli, matka hned při porodu a otec, když mu bylo asi osm let. Osiřelého chlapce se ujal strýc, který ho kolem roku 299 vzal do Říma, aby mu umožnil lepší budoucnost, vojenskou či politickou kariéru, jak se na římského občana slušelo. Usadili se v rodinné vile na Caelijském pahorku, jednom ze sedmi římských vrchů. Prozřetelnost však měla s chlapcem jiné plány. Strýc se v Římě setkal se starými křesťanskými přáteli a Pankrác se začal zajímat o Kristovo učení. Podle tradice byl pokřtěn papežem Kornéliem a víru přijal s horlivostí, která daleko přesahovala jeho věk.
Roku 303 vydal císař Dioklecián poslední a nejkrutější z protikřesťanských ediktů. Pankrác, tehdy čtrnáctiletý, byl zatčen a předveden před samotného císaře. Dioklecián byl chlapcovou odvahou údajně tak ohromen, že se ho pokusil přemluvit sliby bohatství a moci, aby se vzdal víry. Pankrác však odmítl obětovat římským bohům. Řekl císaři, že bohové, které uctívá, žili v neřesti a hanbě, a že on sám raději zemře, než by se klaněl modlám. Císaře chlapcova odpověď popudila natolik, že ho dal popravit, a tak byl 12. května roku 304 Pankrác na Via Aurelia sťat. Vznešená římská křesťanka Ottavilla nechala jeho tělo potají vyzvednout, nabalzamovala je, zavinula do vzácných pláten a pohřbila v římských katakombách. Na místě jeho popravy je dodnes čitelný latinský nápis: „Hic decollatus est Sanctus Pancratius“ – „Zde byl sťat sv. Pankrác.“
Úcta k Pankrácovi se šířila velmi rychle. Již na přelomu 5. a 6. století nechal papež Symmachus nad jeho hrobem vystavět chrám – dnešní baziliku San Pancrazio v Římě. Rozhodující impuls dal šíření Pankrácova kultu papež Řehoř Veliký na konci 6. století, když vyslal sv. Augustina z Canterbury do Anglie a dal mu s sebou Pankrácovy relikvie. Proto je právě v Anglii zasvěceno Pankrácovi množství kostelů – mezi nimi i proslulý St. Pancras Old Church v Londýně, považovaný za jedno z nejstarších křesťanských kultovních míst v zemi. Podle tohoto kostela nese jméno i známá londýnská železniční stanice St. Pancras. Pankrácova hlava je dodnes uctívána v bazilice sv. Jana v Lateránu.
V české tradici je sv. Pankrác znám především jako první z trojice „ledových mužů“ – Pankrác, Servác a Bonifác, jejichž svátky připadají na 12. až 14. května. Podle staletého lidového pozorování přinášejí tyto dny poslední jarní mrazíky, které mohou zničit kvetoucí ovocné stromy a mladou sadbu. České pranostiky praví: „Pankrác, Servác, Bonifác – ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži“ nebo „Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všichni sedláci.“ Tradice ledových mužů má ale skutečný meteorologický základ – jde o pravidelné proudění studeného vzduchu ze severu do střední Evropy.
Sv. Pankrác je především patronem dětí. Bývá vzýván proti bolestem hlavy, proti křečím a epilepsii, ve Španělsku a Itálii bývá jeho soška umisťována v domácnostech i obchodech jako ochránce zdraví a práce. Je považován za jednoho z patronů Říma a za ochránce mladých rostlin a květů, a také chrání proti křivým svědectvím a křivopřísežnictví.
Bože, Tys dal mladému Pankrácovi odvahu, která přemohla moc celého císařství; dej i nám, abychom svou víru vyznávali beze strachu a zůstali věrní pravdě, i když nás to může stát všechno. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
