Pávkovi válečné noty ho usvědčují
Bývalý komunistický lampasák Pávek a převlékač kabátů sídlící toho času dočasně na Pražském hradě předvedl tam další kousek svého politického divadla. Na summitu Bukurešťské devítky horlivě „ladil společný postup" před summitem NATO v Ankaře. A to přesto, že ho podle všeho česká vláda na jednání za žádnou cenu v rámci bezpečnosti České republiky nepustí.
Absurdnější scénář by nevymyslel ani Franz Kafka.
Na sociálních sítích se totiž pochlubil, jak s Markem Ruttem a dalšími partnery koordinuje obranu východního křídla Aliance. Ruské útoky prý nejsou vzdálená hrozba, ale „přímé ohrožení naší bezpečnosti." Tyto trapné lži ostatně opakuje už několik měsíců a nově (díkybohu) jeho sólové účinkování nesdílí už ani ministr zahraničí Petr Macinka. Pavlovi naopak opakovaně vzkazuje, aby zahraniční politiku nechal vládě, která ji má jako jediná v kompetenci a nese za ni politickou odpovědnost.
Rozpolcené NATO však mezitím spolu s Pavlem chrlí další a další prohlášení o jednotě a bratrské soudržnosti. Připomeňme, že onu Bukurešťskou devítku tvoří především země, které obkličující Rusko, jmenovitě Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko a Česká republika.
Měla se vedle evropské koalice ochotných stát být blokem válečných štváčů, jenže situace se v realitě postupně mění:
Slovensko pokračuje ve snaze vést s Moskvou dialog. V čele české vlády už není Fiala, v Bulharsku si občasné nově zlovili euroskeptika Radeva a rumunská probruselská vláda se právě zhroutila.
A my? Pustit prezidenta Pavla na jejich jednání bylo sice chybou; na druhé straně však alespoň potvrdil, že s vládní zahraniční politikou prostě skutečně není kompatibilní.
