Svatý Matouš Lévi
Jméno Matouš je počeštěnou podobou hebrejského Mattitjahu, „dar Hospodinův“. Marek a Lukáš ho ve svých evangeliích uvádějí pod jménem Levi, syn Alfeův, a shodně s Matoušem samotným popisují, čím se živil: seděl v Kafarnau u celnice a vybíral mýto z cest a přístavu na Genezaretském jezeře, patrně ve službách Heroda Antipy. Publikáni platili mezi Židy za lidi dvojnásob poskvrněné – spolupracovali s cizí mocí a bohatli z bližních. Právě kolem takového člověka prošel Ježíš a řekl mu dvě slova: „Pojď za mnou.“ Matouš vstal, nechal peníze ležet a šel. Ve svém domě pak vystrojil hostinu, na niž pozval své dřívější druhy, a když se farizeové pohoršovali, že Mistr stoluje s celníky a hříšníky, dostalo se jim odpovědi, která je od té chvíle spjata s Matoušovým jménem: lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Mezi Dvanácti je uváděn ve všech čtyřech apoštolských seznamech. Křesťanská tradice mu od nejstarších dob připisuje první z kanonických evangelií; Papias z Hierapole kolem roku 130 poznamenává, že Matouš sepsal Pánovy výroky v hebrejské řeči. Jeho kniha je psána především pro čtenáře vyrostlé v židovské zbožnosti – vykládá Ježíše jako naplnění proroctví a nového Mojžíše, otevírá se rodokmenem Kristových předků a uchovala nám Kázání na hoře. Od tohoto úvodu se odvozuje i jeho evangelický symbol, okřídlený člověk. O jeho dalších osudech mlčí Písmo a hovoří pouze podání: po Letnicích měl kázat nejprve v Judeji a poté mezi pohany, nejčastěji se uvádí Etiopie, jinde Persie nebo Parthie. Legenda aurea k tomu přidává barvitý příběh o městě Nadabar, o zápase se dvěma mágy a o obrácení královské rodiny.
Táž legenda vypráví i o jeho konci: král Hirtakus žádal za manželku pannu Ifigenii, zasvěcenou Bohu, a když mu ji apoštol odepřel, dal ho zavraždit u oltáře během bohoslužby. Odtud pocházejí Matoušovy atributy - meč či halapartna, vedle nichž bývá zobrazován s knihou, brkem a andělem po boku, někdy též s měšcem jako připomínkou dřívějšího řemesla. Jeho ostatky jsou od desátého století uctívány v jihoitalském Salernu, kde mu je zasvěcena katedrála. Západní církev slaví jeho památku 21. září, církve východní 16. listopadu. Stal se patronem celníků, výběrčích daní, účetních a bankéřů a bývá vzýván o pomoc pro překonání návyku na alkohol – a přes všechnu nejistotu pozdějších legendárních vyprávění zůstává nejjasnější zprávou o Matoušovi to, co o něm víme z evangelia: byl to muž, který na jediné slovo Boží vstal od stolu s penězi a už se k němu nevrátil.
Milosrdný, věčný Bože, Tys povolal celníka Matouše do sboru apoštolů; na jeho přímluvu veď i nás, abychom podle jeho příkladu věrně šli za Tvým Synem, a tak aby se upevňovalo naše spojení s Tebou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
