Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do Protiproudu.

Svatý Vít

Z daleké slunné Sicílie pochází světec, jenž neodmyslitelně patří do panteonu zemských patronů české země. Narodil se koncem 3. století, snad kolem roku 297 v přístavním městě Mazara v rodině bohatého pohanského šlechtice Hyly. Křesťanskou víru chlapci vštěpovala jeho věrná chůva Krescencie a její manžel Modest. Víra nebyla pro chlapce naučenou povinností, nýbrž osobním vztahem, který přijímal s vnitřní jistotou, že ho Kristus neopustí ani na cestě utrpení.

Když otec zjistil, že syn neuctívá pohanské bohy, marně ho domluvami i bitím nutil, aby se víry odřekl. Legenda vypráví, že jednou, když chlapce zavřel do komnaty, aby se zřekl Boha, náhle spatřil kolem syna stát sedm andělů; vidění ho tak omráčilo, že na místě oslepl, a teprve díky Vítovým modlitbám se mu zrak vrátil. Chlapec ve vyznávání Krista vytrval a se svými vychovateli uprchl ze Sicílie do jihoitalské Lukánie.

Za císaře Diokleciána bylo pronásledování křesťanů snad nejhorší ze všech dob. Všichni tři byli dopadeni a předvedeni před soud. Legenda líčí, jak byl Vít vhozen do kotle s vroucím olejem, z něhož se vynořil osvěžen, a jak mu lev, poslaný, aby ho rozsápal, na znamení pokory olizoval nohy. Když mučedníci bez úhony přestáli útrapy, byli posléze sťati; jejich těla pak anděl přenesl zpět do Lukánie, aby tam spočinula ve věčném pokoji. Vít zemřel ještě jako dítě či útlý jinoch, svědectví o Kristu vydal dříve, než vůbec mohl dospět.

Úcta k mladému mučedníkovi se záhy rozšířila po celé Evropě a do českých zemí ji ze Saska přinesl již na počátku 10. století svatý Václav, jenž vystavěl na Pražském hradě rotundu zasvěcenou Vítovi. Roku 1355 dal císař Karel IV. přenést Vítovu hlavu do Prahy a povýšil jej na jednoho z hlavních patronů vlasti; nad rotundou pak začala růst velkolepá svatovítská katedrála, srdce národního chrámu.

Lid vzýval svatého Víta proti nemocem nervovým – odtud výraz „tanec svatého Víta“ – proti hadímu uštknutí, blesku a bouři, a jeho atributem se stal kohout, hlasatel nového dne. Je patronem mládeže, vinařů, hostinských, lékárníků, kovářů, herců, sládků, horníků, němých a hluchých; českých, několika saských, sicilských a dalších měst; bývá vzýván také k ochraně cudnosti a současně za odstranění neplodnosti; je pomocníkem proti očním a ušním onemocněním, proti vzteklině a epilepsii.

Bože, Tys posiloval svatého mučedníka Víta, aby Ti zachoval svou věrnost a již v mladistvém věku dosáhl koruny vítězství; na jeho přímluvu dej i v dnešní době mladým lidem odvahu a sílu, aby svým životem směřovali k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Další příspěvky

V Německu se podvádělo s korespondenční volbou

Korespondenční volba se opět ukázala jako nástroj manipulace a podvodů. U nedávno proběhnuvších zemských voleb v Německu, ve kterých vládnoucí strany utrpěly debakl, hlasy poštou významně vylepšili katastrofální porážku stran CDU a SPD. Vyšlo totiž…

Masakr v Buči způsobil kyjevský režim

Příběh o masakru v Buči má už oficiálně zásadní trhliny. Mezinárodní Organizace Global Fact-Checking Network zveřejnila analýzu dokládající, že mezi údajnými civilními oběťmi je 57 příslušníků ozbrojených složek, včetně členů praporu Azov, ukrajinské…

Svatý Bruno

Bruno se narodil kolem roku 1030 v Kolíně nad Rýnem a podle tradice pocházel z jednoho z předních městských rodů. Teologii vystudoval v Remeši a po návratu do Kolína přijal kolem roku 1055 nejspíše kněžské svěcení a místo kanovníka u kostela sv.…

Svatý Placid a svatý Maur

Kolem roku 530, v době neklidné vlády ostrogótských králů v Itálii, svěřovali mnozí římští šlechtici své syny do péče Benedikta, svatého mnicha, který žil v horách nedaleko Subiaka. Podle Řehoře Velikého tehdy Benediktovi předal syna Maura šlechtic…

Všechny příspěvky