Svatá Kristina z Bolseny
Svatá Kristina patří k oněm raně křesťanským mučednicím, jejichž úcta je starobylá a nepochybná, o jejichž životě však víme jen málo jistého. Její jméno je spjato s Bolsenou, městečkem na břehu sopečného Bolsenského jezera severně od Říma, v kraji zvaném Tuscia – na někdejším území Etrusků. Archeologické nálezy dokládají, že Kristina byla v Bolseně uctívána již ve 4. století a že kolem jejího hrobu vznikly katakomby – podzemní pohřebiště. Její tradiční latinský životopis však pochází teprve z 9. století a je natolik prostoupen legendárními prvky, mnohdy sdílenými s příběhem Kristiny z Týru, že jej nelze pokládat za spolehlivý pramen. Přesto z něj lze vyčíst pevné jádro: mladičká křesťanka, dcera pohanského soudce, byla pro věrnost Kristu vydána na smrt.
Podle legendy byla Kristina dcerou vysoce postaveného pohana, jemuž podání dává jméno Urban a jenž sám dával křesťany mučit. Dívka, dojatá statečností pronásledovaných, přijala tajně křest a její srdce zahořelo láskou ke Kristu. Když jí přikázali uctívat pohanské sošky z drahých kovů, odmítla; sošky rozbila a kov rozdala chudým. Tím proti sobě popudila vlastního otce, který v ní přestal vidět dceru a vydal ji ke krutému mučení.
Legenda pak líčí celou řadu muk, jimiž Kristina prošla – bičování, oheň i vhození do jezera s mlýnským kamenem na krku. Podle vyprávění se však kámen zázračně vznesl a nesl ji po hladině, takže se neutopila; čedičová deska s otisky jejích nohou byla později uchovávána v bolsenském kostele jako součást oltáře. Ani další muka ji nepřiměla zapřít víru. Nakonec zemřela prošpikována šípy. Právě tyto události z ní učinily patronku mlynářů, lodníků a lučištníků a inspirovaly bezpočet uměleckých ztvárnění.
S bolsenským kostelem svaté Kristiny se pojí ještě jedna proslulá událost, kterou zbožná tradice klade do roku 1263. Podle ní se v Bolseně na své pouti do Říma zastavil český kněz Petr z Prahy, sužovaný pochybnostmi o skutečné přítomnosti Krista v eucharistii, a požádal, aby směl sloužit mši u zdejšího oltáře. Sotva pronesl slova proměňování, počala prý z konsekrované hostie prýštit krev a skropila plátno, na němž hostie spočívala. Zpráva o zázraku se donesla papeži Urbanu IV., který tehdy sídlil v nedalekém Orvietu; ten dal celou věc prošetřit a zkrvavené plátno přenést do orvietské katedrály, kde je uchováváno dodnes. Právě tato událost bývá spojována se zavedením svátku Těla a krve Páně, lidově Božího těla, jehož liturgické texty složil svatý Tomáš Akvinský. Ať už se za legendou skrývá cokoli, učinila z Bolseny jedno z významných poutních míst a spojila je zvláštním poutem s Prahou.
Ostatky svaté Kristiny jsou uchovávány v kostele, který jí byl v Bolseně zasvěcen, a část se jich dostala i do Palerma. Svatá Kristina, ač obestřena šerem legend, zůstává svědkyní pevné věrnosti Kristu i za cenu nejvyšší. Úcta věřících dokáže uchovat živou památku i tam, kde historie mlčí.
Bože, sílo slabých a statečnosti mučedníků, Tys svaté panně Kristině dal odvahu nezapřít Tvého Syna ani uprostřed nejtěžších muk a zůstat věrnou až k smrti. Na její přímluvu dej i nám statečné srdce, abychom se nezalekli posměchu ani protivenství pro Tvé jméno a abychom Ti zůstali věrni ve zkouškách života. Skrze Krista, našeho Pána, jenž s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje na věky věků. Amen.
