Ještě naštěstí válečnou zónou nejsme
Ukrajinská aktivistka Anastasia Sihnaievska dorazila do Čech s kufrem morální nadřazenosti a okamžitě začala kádrovat. Vadí jí Tomio Okamura, teď se pustila i do novináře Daniela Kaisera. Kritizuje ukrajinskou diplomacii za to, že Kaisera vůbec pustila na Ukrajinu, a veřejně žádá, aby podobní lidé nebyli součástí oficiálních návštěv. Jinými slovy: Imigrantka chce hostitelské zemi diktovat, kdo smí mluvit, psát a kam cestovat.
Český stát má mlčet, přikyvovat a přebírat cizí pravidla. Když to dělá, je solidární. Když to nedělá, je označen za ruský satelit.
Na Ukrajině platí přísná cenzura médií a Sihnaievska požaduje, aby tomu bylo obdobně i u nás. Přítomnost českého novináře v Kyjevě označuje za morální selhání ne kvůli konkrétním výrokům, ale proto, že vůbec dostal prostor. Svoboda slova jí nic neříká, maximálně snad jen jako ohrožení totalitního kyjevského režimu.
Nejen tahle paní by už konečně mohla vzít na vědomí, že Česká republika není válečná zóna. I když se o to Fialova vláda usilovně snažila. Včetně cenzury. Jenže po volbách se situace přece jen mění. Možná by těmto ukrajinským rádcům pomohlo, kdyby se vrátili, odkud přišli.
