Svatí Jan I. a Erik IX.
Jan se narodil kolem roku 470 v Toskánsku, patrně v Sieně nebo v jejím okolí. O jeho mládí nevíme téměř nic. Jako mladý muž vstoupil do služeb římské církve a záhy se stal jáhnem. V této roli se zapletl do schizmatu – podporoval vzdoropapeže Laurentia proti právoplatnému papeži Symmachovi. Svůj omyl však veřejně přiznal v písemném prohlášení z roku 506, v němž odsoudil Laurentia i jeho stoupence a prosil Symmacha o odpuštění. Je pravděpodobné, že je totožný s „jáhnem Janem“, kterému filosof Boëthius věnoval tři ze svých teologických pojednání. Dne 13. srpna 523 byl Jan, již nemladý a tělesně křehký muž, zvolen papežem.
Janův pontifikát spadal do složité doby, kdy Itálii ovládal ostrogótský král Theodorich Veliký, vyznavač ariánství. Byzantský císař Justin I. mezitím vydal v roce 523 edikt namířený proti ariánům ve východní říši – nařídil jim vracet kostely katolíkům a zakázal ariánské bohoslužby. Rozhněvaný Theodorich přinutil papeže Jana, aby se v čele poselstva vypravil do Konstantinopole a přiměl císaře k odvolání těchto opatření. Jan se tak ocitl v nezáviděníhodné situaci: ariánský král po něm žádal, aby se zasadil o práva heretiků, což bylo v přímém rozporu s jeho posláním hlavy katolické církve.
V Konstantinopoli byl Jan přijat s mimořádnými poctami. Císař Justin mu vyšel vstříc a vrhl se před ním na zem, obyvatelé města ho vítali v zástupech. Jan dokonce o Velikonocích roku 526 slavil mši v chrámu Hagia Sofia latinským obřadem – jako první papež na byzantské půdě. Podařilo se mu dosáhnout jistého zmírnění opatření proti ariánům, ale rozhodně nepostupoval tak, jak si Theodorich přál – nikdy nepožadoval, aby císař přímo podporoval šíření ariánství. Právě tento úspěch a vřelé přijetí na Východě paradoxně zpečetily jeho osud: Theodorich pojal podezření, že papež s Byzancí tajně spolupracuje proti ostrogótské vládě.
Když se Jan vrátil do Itálie, Theodorich, zuřící a paranoidní – krátce předtím dal popravit filosofa Boëthia i senátora Symmacha –, nechal papeže ihned zatknout v Ravenně a uvrhnout do žaláře. Zesláblý a nemocný Jan věznění nepřežil a 18. května 526 zemřel. Církev ho uctívá jako mučedníka, neboť zemřel proto, že odmítl zradit svou víru a podřídit se požadavkům ariánského vládce. V umění bývá zobrazován za mřížemi vězení. Jeho ostatky byly přeneseny do baziliky sv. Petra v Římě a jeho liturgická památka připadá na 18. května.
18, května také slavíme liturgickou památku Erika IX., švédského, krále a mučedníka, kterého bychom mohli s trochou nadsázky nazvat „švédským svatým Václavem“.
Erik Jedvardsson se stal švédským králem kolem roku 1150 a během své desetileté vlády usiloval o upevnění křesťanství v zemi, která byla stále z velké části pohanská. Nechal vybudovat první velký kostel ve Staré Uppsale, kodifikoval švédské právo podle křesťanských zásad – jeho sbírka zákonů vešla ve známost jako „Zákon krále Erika" – a vynikal péčí o chudé a spravedlivým vládnutím. Podnikl také výpravu proti pohanským Finům a přiměl uppsalského biskupa Jindřicha, aby ve Finsku zůstal a hlásal evangelium. Erikova horlivost pro víru mu však vynesla nepřátelství části šlechty, která se spojila s dánským princem Magnusem. Dne 18. května 1160, v den po slavnosti Nanebevstoupení Páně, byl Erik při mši v Uppsale zpraven o blížícím se nepřátelském vojsku. S klidem odpověděl: „Dokončeme alespoň oběť; zbytek svátku oslavím jinde.“ Po mši vyšel z kostela, kde ho spiklenci strhli z koně a sťali. Na místě, kam dopadla jeho hlava, podle legendy vytryskl pramen. Ačkoli nebyl nikdy formálně kanonizován, úcta k němu se rozšířila téměř okamžitě po jeho smrti. Je patronem Švédska a Stockholmu a také Finska, a jeho korunovaná hlava dodnes zdobí stockholmský městský znak.
Všemohoucí Bože, Ty jsi posiloval své věrné služebníky i v nejtěžších zkouškách. Papeži Janovi jsi dal odvahu hájit pravdu víry před tváří ariánského krále, ačkoli věděl, že ho čeká žalář a smrt. Králi Erikovi jsi dal statečnost dokončit nejprve svatou oběť a teprve potom vyjít vstříc nepřátelům, kteří ho připravili o pozemský život, ale nemohli mu vzít korunu nebeskou. Prosíme Tě, dej i nám sílu a odvahu bránit svou víru každodenní věrností Tvému evangeliu. Prosíme Tě o to ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
