Svatý Gerard Sagredo
Narodil se kolem roku 980 v Benátkách do vznešeného šlechtického rodu Sagredů – jejich jméno samo, mimochodem, odkazuje k posvátnu. Podle nejstaršího životopisu přišel na svět 23. dubna, a dostal proto jméno Jiří. Když jako pětiletý překonal těžkou horečku, a jeho rodiče prosili svatého Jiří o přímluvu za jeho uzdravení, dali po zotavení chlapce na výchovu do benediktinského kláštera svatého Jiří v Benátkách. Byl pokorný, snaživý a zbožný. Časem se stal mnichem a přijal jméno Gerard, a po několika letech ho spolubratři zvolili opatem. Ve třiceti letech se vydal na pouť do Svaté země, loď však ztroskotala u dalmatských břehů. Pokračoval tedy pěšky spolu s jistým mnichem, který jej přemluvil, aby šli přes Uhry. Co vypadalo jako nezdařená pouť, bylo ve skutečnosti povolání: uherský král svatý Štěpán I. ho požádal, aby se ujal výchovy jeho jediného syna, mladého knížete Emericha. Roku 1030 ho král jmenoval prvním biskupem v Marosváru, pozdějším Čanádu. Gerard tam založil klášter, katedrálu a školu pro kněze a přivedl ke křtu mnoho Maďarů.
Zakládal misijní farnosti a svěřoval je mnichům z různých zemí; v čanádském klášteře vychovávala jeho škola řeholníky právě pro obracení maďarských kmenů. V téže době vzniklo i jeho životní dílo, rozjímání nad chvalozpěvem tří mládenců v ohnivé peci – Deliberatio supra hymnum trium puerorum. Je to nejstarší dochovaná památka uherské teologické literatury a jediný spis, který se z Gerardova pera zachoval. Biskup v něm staví proti sobě „plané mudrování“ a nebeskou moudrost – obranu víry proti sebejistotě rozumu, který se obejde bez Boha. Dílo vzniklo kolem roku 1040 a je pokládáno za první a po několik staletí jediný spis svého druhu v celém prostoru jihovýchodní Evropy; jeho opis z konce 11. století se přes freisinskou kapitulní knihovnu dostal až do Mnichova, kde je uchováván dodnes.
Klid však netrval dlouho. Když kníže Emerich roku 1031 zahynul při lovu a o sedm let později zemřel i král Štěpán, nastala v zemi anarchie a o korunu se přelo několik uchazečů. Gerard v těch letech neuhýbal: králi Samuelovi Abovi před zahájením velikonočních bohoslužeb veřejně vytkl vraždy, jichž se dopustil na velmožích, a předpověděl mu, že mu bude království po třech letech odňato – což se také vyplnilo. Když se pak skupina velmožů rozhodla vymýtit ze země křesťanství a obnovit staré pohanské obyčeje, dozvěděl se o tom Gerard a vydal se na cestu ke králi. Dne 24. září 1046, v místech, kde se nachází dnešní Budapešť, přepadli nepřátelští velmoži se svými ozbrojenci Gerarda a tři biskupy, kteří ho doprovázeli. Nejprve ho zranili kameny, potom ho svrhli ze skály, a nakonec ho ještě probodli kopím. Zahynuli i dva další biskupové, mezi nimi svatý Bystrík. Vrch nad Dunajem, z něhož byl svržen, nese od té doby jeho jméno v maďarské podobě – Gellért. Na místě, kde mučedník vykrvácel, vystavěli věřící hned po jeho smrti kapli. Gerardovy ostatky byly později vyzdviženy a přeneseny do biskupského chrámu v Čanádu a o jeho svatořečení se zasloužil uherský král, svatý Ladislav, který dosáhl uznání jeho úcty papežem Řehořem VII. Benátčané pak krále požádali, aby jim ostatky jejich svatého krajana vydal; byly uloženy do skvostné rakve a přeneseny do Benátek, kde jsou dodnes uchovávány v bazilice Panny Marie a svatého Donáta na Muranu. Část darovaných ostatků uložil císař a král český Karel IV. v chrámu svatého Víta v Praze – takže svatý Gerard spočívá i na Hradčanech. Je ctěn jako patron Maďarska a vychovatelů,
Bože, Tys naplnil svatého Gerarda Sagredo svou láskou, poslal jsi ho hlásat evangelium v Uhrách a posiloval, aby byl ochoten vydat svůj život v boji za spravedlnost; na přímluvu tohoto biskupa posiluj i naše pastýře a nám dej vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s Gerardem účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
