Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
Dějiny této slavnosti mají počátek v 5. století v Jeruzalémě; v následujícím věku ji začal slavit celý křesťanský Východ a od 7. století se slavila i v Římě. Arménský překlad jeruzalémského lekcionáře z poloviny 5. století zná svátek Bohorodičky, latinské prameny pak nesou názvy, které dnes leccos napovídají o vývoji obsahu: Liber pontificalis za papeže Sergia I. mluví o dormitio, tedy usnutí, evangeliář z roku 740 o skonání svaté Marie a římské prameny 7. století o narození pro nebe. Sergius I. zavedl noční a ranní procesí od kostela svatého Hadriána přes Forum do baziliky Panny Marie Sněžné. Sakramentář poslaný Hadriánem I. císaři Karlu Velikému už užívá názvu Assumptio – tedy nanebevzetí. Mohučská synoda pak roku 813 rozšířila svátek do celé franské říše. Formule z téhož sakramentáře vystihuje starobylé pojetí přesně: jde o den, kdy byla Matka Boží podrobena dočasné smrti, pouta smrti však nemohla zadržet tu, z níž se narodil vtělený Boží Syn, a tak byla vzata do nebe.
Obsah slavnosti bývá někdy směšován s Nanebevstoupením Páně, rozdíl je však podstatný: Kristus vstoupil na nebesa vlastní mocí, kdežto Maria tam byla „vzata“, přijala je darem. Pius XII. vyhlásil 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus dogma, podle něhož byla neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy. Text přitom neříká, zda Maria zemřela a byla vzápětí vzata na nebesa, nebo zda tam byla přenesena bez porušení smrtí – tuto otázku ponechává otevřenou. Šlo dosud o jediný případ, kdy papež uplatnil právo vyhlásit dogma s výslovným odvoláním na vlastní neomylnost, jak mu je přiřkl První vatikánský koncil roku 1870. Význam věroučný je přitom antropologický: Mariina přítomnost v nebi s tělem i duší je předobrazem a zárukou budoucnosti církve. Pravoslavná církev slaví Zesnutí přesvaté Bohorodice, nikoli však nanebevzetí jako dogma. Protestantské církve toto učení odmítají, protože nepokládají ústní podání církve za rovnocenné Písmu. Luther roku 1522 poznamenal, že v Písmu není napsáno, jakým způsobem se Maria ocitla v nebi.
Oslava Mariina nanebevzetí začíná již v předvečer, 14. srpna, vigilií. Následujícího dne se koná velká církevní slavnost, mše začíná vstupní antifonou z Apokalypsy: Veliké znamení se objevilo na nebi: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Maria symbolizuje počátek a obraz církve v její dokonalosti a je znamením naděje pro putující Boží lid. To je teologické jádro celého svátku: nejde o soukromou výsadu, nýbrž o předjímání toho, co je přislíbeno všem. Patnáctý srpen je hlavním poutním dnem mariánských míst zasvěcených Nanebevzetí – u nás především Svatého Hostýna, Svaté Hory u Příbrami a Staré Boleslavi. Bývá spojen s nočními průvody se svícemi, mariánskými litaniemi a mší pod širým nebem. Ve východní tradici se slaví Uspenije – Zesnutí přesvaté Bohorodičky. Předchází mu čtrnáctidenní půst od 1. srpna a v mnoha chrámech se koná obřad „pohřbu Bohorodičky“ s „plaščanicí“, jejím obnesením kolem chrámu a zpěvem nářků, tedy zcela podle vzoru Velkého pátku. Svátek má navíc povýšení a dozvuk až do 23. srpna.
V lidové kultuře českých zemí zapustil svátek kořeny hluboko. Býval nazýván svátkem Svaté královny, Panny Marie Kořenné či Veliké a také Pannou Marií ve žních, Matičkou kořennou nebo bylinnou; připadá totiž na dobu, kdy vrcholí sklizeň a začíná ustupovat léto. Ve slavnostně vyzdobených kostelech se světily květiny, byliny a semena. Zvyk se opírá o apokryfní podání, podle něhož byl Mariin hrob v Getsemanské zahradě po otevření prázdný a nezůstalo v něm tělo, nýbrž květiny a byliny; apoštol Tomáš prý přišel na pohřeb pozdě, a když ho ostatní přivedli k hrobu, byl neporušený a naplněný vůní růží. Ženy a bylinkářky přinášely kytice a věnce jako obětní dar, vázaly do nich mátu, třezalku, heřmánek, mateřídoušku, vratič, routu, diviznu, šalvěj či dobromysl, k tomu obilné klasy a makovice. Ve střední Evropě se žehnání bylin, květin a plodů udržuje dodnes; na venkově se věřilo, že posvěcené rostliny mají zvláštní léčivou moc, a proto se uchovávaly po celý rok. Z mariánských kostelů v českých zemích je nejvíce zasvěceno právě Nanebevzetí, a 15. srpna proudí tisíce poutníků na Svatý Hostýn, Svatou Horu u Příbrami a na Velehrad. Lidová pranostika to shrnula stručněji než teologové: Matička boží odnáší léto s sebou do nebe.
Všemohoucí, věčný Bože, Tys vyvolil svou pokornou služebnici Pannu Marii za Matku svého jednorozeného Syna, a pro jeho zásluhy jsi dovršil její vykoupení a korunovals ji nebeskou slávou; na její přímluvu doveď do nebeské slávy i nás. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
