Svatý Symmachus
Symmachus se narodil na Sardinii jako syn muže jménem Fortunatus a jako pohan; křest přijal až v Římě, kde vstoupil mezi duchovenstvo a byl vysvěcen na jáhna. Po smrti papeže Anastasia II. ho 22. listopadu 498 zvolila v lateránské bazilice většina římského kléru za nového římského biskupa. Téhož dne však menšina duchovních nakloněná Byzanci zvolila v bazilice Santa Maria Maggiore vzdoropapeže Laurentia, jehož podporoval bohatý senátor Festus v naději, že Laurentius podepíše Henotikon, císařův věroučný edikt z roku 482, jímž se Konstantinopol pokoušela smířit s odpůrci Chalcedonského koncilu tím, že zamlčovala jeho sporné výroky – a smířil tak Řím s Východem za cenu ústupků od chalcedonské pravověrnosti.. Tak začalo takzvané laurentiánské schizma, které mělo Symmachův pontifikát provázet po většinu jeho trvání.
Obě strany se obrátily na ostrogótského krále Theodoricha Velikého – což bylo samo o sobě pozoruhodné, že o katolickém papeži měl rozhodnout ariánský panovník. Theodorich se přiklonil k Symmachovi s odůvodněním, že byl zvolen dříve a většinou. Na římském synodu roku 499 pak Symmachus, nyní všeobecně uznaný, přidělil svému soupeři diecézi v Noceře a prosadil ustanovení zakazující shánět hlasy pro nástupce za života úřadujícího papeže. Klid však netrval dlouho: byzantská strana se nevzdala a využila sporu o datum Velikonoc, které Symmachus slavil podle staré římské tradice, aby proti němu vznesla další obvinění. Když se papež nechtěl podřídit královu soudu a vrátil se z Rimini domů, jeho protivníci obsadili Laterán a on pak musel leta bydlet u baziliky svatého Petra za městskými hradbami. Rozhodující synod roku 502, zvaný „Palmový“ (Synodus Palmaris), nakonec prohlásil, že papeže nemůže soudit žádný pozemský sbor biskupů, zprostil ho všech obvinění a přiznal mu plný výkon úřadu – čímž byla vyslovena zásada, že „první stolec nikdo nesoudí“.
Schizma se přesto vleklo ještě čtyři roky, kdy oba soupeři vládli v Římě vedle sebe, dokud alexandrijský jáhen Dioskoros nezískal krále definitivně pro Symmacha a Festus musel vydat římské kostely zpět. Přes všechny tyto zmatky byl Symmachus horlivý a činorodý pastýř. Neochvějně hájil chalcedonskou pravověrnost – totiž nauku Chalcedonského koncilu (451), že v Kristu jsou spojeny dvě přirozenosti, božská a lidská, nesmíšeně, a přece nerozděleně v jediné osobě – proti Henotikonu a odpověděl pevným listem i na urážlivé psaní císaře Anastasia, v němž bránil svobodu církve. Podporoval katolické biskupy severní Afriky pronásledované ariánskými Vandaly a obyvatele severní Itálie sužované vpády barbarů, vykupoval zajatce, potíral manichejce a dal spálit jejich knihy. V Římě stavěl a zkrášloval chrámy, zřizoval útulky pro chudé u bazilik svatého Petra, Pavla a Vavřince a jako první papež vůbec udělil pallium biskupovi mimo Itálii — svatému Caesariovi z Arles. Zemřel 19. července 514, pohřben byl u svatého Petra a odedávna je v římské církvi ctěn jako svatý – papež, jenž uprostřed rozkolu a nespravedlivých obvinění uhájil pravou i nezávislost apoštolského stolce.
Všemohoucí Bože, Tys dal svatému papeži Symmachovi věrnost ve zkoušce, aby uprostřed rozkolu a křivých obvinění uhájil pravou víru i svobodu Tvé církve a stal se štědrým otcem chudých a pronásledovaných; na jeho přímluvu dej i nám pevnost v pravdě, trpělivost v protivenství a otevřené srdce pro trpící. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
