Svatý Florián
Narodil se kolem roku 250 v římském městě Aelium Cetium, což je dnešním Sankt Pölten v Dolních Rakousích. Tehdy to bylo hraniční území Římské říše. Florián vstoupil do římské armády a postupně se vypracoval až na velitele vojenské posádky, kde měl mimo jiné na starost organizaci hasičských čet. V této funkci proslul odvahou i smyslem pro spravedlnost. Byl však také křesťan, a to v době, kdy vyznávání Kristovy víry mohlo znamenat smrt.
Císař Dioklecián vydal v letech 303–304 silně protikřesťanské edikty. V Lorchu začal místodržitel Aquilinus zatýkat a popravovat křesťany. Florián se nesnažil zachránit sám sebe, místo toho se rozhodl pomoci uvězněným souvěrcům. Ale po několika dnech byl sám zatčen a předveden před Aquilina. Když odmítl obětovat římským bohům a zříci se víry, byl krutě mučen a odsouzen k upálení. Na hranici však Florián podle tradice vojákům řekl, ať oheň zapálí, že po plamenech vystoupí k nebi. Vojáci se zalekli a místo upálení zvolili jiný způsob popravy. Přivázali mu na krk mlýnský kámen a svrhli ho z mostu do řeky Enže. Bylo to 4. května roku 304. Jeho tělo později vylovila zbožná žena jménem Valerie, které se světec zjevil ve vidění a oznámil jí, kde si přeje být pohřben. Na tom místě také později vznikl augustiniánský klášter, jenž dodnes nese jeho jméno – Stift Sankt Florian u Lince. Jde o jeden z nejstarších nepřetržitě fungujících klášterů na světě a pravý skvost barokní architektury.
Floriánovy ostatky se časem staly předmětem úcty i mezinárodního významu. V roce 1184 vyhověl papež Lucius III. žádosti polského knížete Kazimíra II. Spravedlivého a krakovského biskupa Gedeona a poslal část relikvií do Krakova, kde byly uloženy v nově vybudovaném chrámu. Od té doby je sv. Florián jedním z patronů Polska, vedle svatých Vojtěcha, Stanislava a Václava. Slavný kostel sv. Floriána v Krakově přečkal roku 1528 velký požár, který zničil celou čtvrť, ale kostela se nedotkl. To ještě prohloubilo úctu ke světci. Do Čech se Floriánův kult dostal za Karla IV., který nechal převézt malou část relikvií z Polska do chrámu sv. Víta v Praze. Další zlomky jeho ostatků jsou dodnes uchovávány v katedrále sv. Václava v Olomouci a v kostelech na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a v Horní Rovni.
Sv. Florián je patronem hasičů, kominíků, hutníků, hrnčířů, pekařů a pivovarníků – tedy povolání spojených s ohněm. Paradoxně právě proto, že sám zemřel ve vodě, byl od středověku vzýván jako ochránce před požárem, povodněmi, blesky i suchem. Podle legendy jednou uhasil hořící město jedinou nádobou vody. V českých zemích sice nebyl nikdy předmětem rozsáhlého církevního kultu, ale jeho úcta měla mimořádně silný lidový charakter. Jeho sochy stávaly na návsích, na městských branách, na kostelních věžích i ve štítových výklencích vesnických chalup. Objevoval se na morových sloupech po boku jiných ochranných patronů, na lidových malbách na skle i na svatých obrázcích. O jeho svátku bylo na venkově dokonce zapovězeno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby v usedlosti nedošlo k nehodě. Čeští hasiči dodnes udílejí jako jedno z nejvyšších vyznamenání Řád sv. Floriána.
Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal svatému Floriánovi sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej i nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom s Tvou pomocí dosáhli vítězství nad zlobou a nenávistí a obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o Tě to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
