Jan, Izák a jejich druhové zpečetili sílu šířit víru s vlastní krví
V první polovině 17. století se francouzští jezuité vydali do Nové Francie, aby přinesli evangelium indiánským kmenům v nitru severoamerického kontinentu. Jejich hlavním působištěm se stala misie mezi Hurony u Gruzínské zátoky v dnešním Ontariu, kterou však ustavičně ohrožovaly válečné výpravy nepřátelských Irokézů. Osm mučedníků, to bylo šest kněží a dva laičtí bratři, pět z nich zemřelo na území dnešní Kanady a tři ve státě New York. Papež Pius XI. je svatořečil 29. června 1930. Byli prvními mučedníky severoamerického kontinentu, které Církev oficiálně uznala.
Sv. Renát Goupil (1608–1642) byl francouzský chirurg, který pro hluchotu nemohl dokončit jezuitský noviciát, a tak sloužil na misii jako takzvaný donát, laický pomocník bez nároku na odměnu. Poté, co složil řeholní sliby, padl spolu s Izákem Joguesem do zajetí Mohawků a 29. září 1642 byl zabit tomahavkem, protože požehnal znamením kříže irokézské dítě.
Sv. Izák Jogues (1607–1646), rodák z Orléansu, prožil v irokézském zajetí třináct měsíců krutého mučení, při němž mu věznitelé uřezali prsty, aby nemohl sloužit mši svatou. Po útěku s pomocí Holanďanů se vrátil do Francie, kde mu papež dovolil celebrovat i zmrzačenýma rukama, avšak do misie se znovu vrátil a 18. října 1646 byl zabit tomahavkem, když ho Irokézové obvinili z čarodějnictví kvůli neúrodě a nemocem.
Sv. Jan de la Lande (†1646) byl mladý donát z Dieppe, který se nabídl, že Joguese doprovodí na jeho poslední misijní cestě. Zahynul v osadě Ossernenon nedaleko dnešního Albany den po svém představeném.
Sv. Antonín Daniel (1601–1648), rovněž rodák z Dieppe, založil školu pro huronské chlapce a převedl Otčenáš do jejich jazyka i hudby. Když 4. července 1648 přepadli Irokézové jeho misii právě po skončení mše, vyšel útočníkům vstříc, aby věřícím získal čas k útěku, a byl zastřelen; jeho tělo pak vhodili do hořící kaple.
Sv. Jan de Brébeuf (1593–1649), „apoštol Huronů“, strávil mezi nimi více než dvacet let, osvojil si jejich jazyk a sestavil v huronštině katechismy i slovník; připisuje se mu také proslulá Huronská koleda. Roku 1649 padl do rukou Irokézů a snášel hodiny nelidských muk, mezi nimi i posměšný „křest“ vařící vodou, aniž by přestal povzbuzovat křesťany kolem sebe.
Sv. Gabriel Lalemant (1610–1649) byl Pařížan křehkého zdraví, kvůli němuž mohl do Kanady odejít až v roce 1646, a složil zvláštní slib, že obětuje život za indiány. Zajat byl spolu s Brébeufem a po celonočním mučení zemřel 17. března 1649.
Sv. Charles Garnier (1606–1649) pocházel z vážené pařížské rodiny a dlouhá léta působil mezi Hurony a spřízněným kmenem Tabákových indiánů. Při irokézském útoku 7. prosince 1649 ho při ošetřování raněných zasáhly dvě kule a dobila jej rána sekerou – podle svědků se ještě předtím doplazil k jinému umírajícímu, aby mu udělil rozhřešení.
Sv. Natalis Chabanel (1613–1649) byl nadaný profesor rétoriky, který se však nedokázal naučit huronsky a misijní život mu byl hluboce proti mysli. Přesto se slibem zavázal, že v misii zůstane až do smrti. 8. prosince 1649 ho z nenávisti ke křesťanství zavraždil Huron, který po křtu odpadl od víry.
Krev mučedníků se i zde stala semenem, z něhož vyrostlo místní křesťanství: roku 1656 se právě v Ossernenonu, kde zemřeli Goupil a Jogues, narodila svatá Kateri Tekakwitha, první svatořečená původní obyvatelka Severní Ameriky. Památku mučedníků dnes připomínají poutní místa v Auriesville ve státě New York a u Midlandu v Ontariu.
Všemohoucí Bože, Ty jsi dal svatým mučedníkům Janovi, Izákovi a jejich druhům sílu, aby v dalekých krajích hlásali Tvé evangelium a zpečetili je vlastní krví. Na jejich přímluvu dej i nám odvahu vydávat svědectví o víře tehdy, když se nám dostává posměchu a nepřátelství, a věrnost, která neustoupí ani před utrpením. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
