Svatý Štěpán Uherský
Narodil se v poslední čtvrtině desátého století v Ostřihomi jako syn uherského knížete Gézy a kněžny Sarolty a při narození dostal pohanské jméno Vajk. Rostl v době, kdy se maďarské kmeny teprve rozhodovaly mezi starými bohy a Kristem, a jeho vlastní dům byl toho rozhodování obrazem: otec vládl ještě jako pohan, syna však svěřil křesťanským vychovatelům a latinu ho podle tradice učil sám pražský biskup svatý Vojtěch, jemuž legenda připisuje i Štěpánův křest. Kolem roku 995 pojal za manželku Giselu Bavorskou, sestru pozdějšího císaře Jindřicha II. – ženu vzácné zbožnosti, která později sama došla blahořečení. Po otcově smrti roku 997 se ujal vlády a musel ji nejprve uhájit proti příbuzným, kteří se dovolávali starého pohanského nástupnického práva. Vítězství si vyložil jako závazek. Obrátil se do Říma s prosbou, aby Západ uznal jeho zemi za království, a papež Silvestr II. mu poslal korunu; slavnostní korunovace se konala nejspíše o Vánocích roku 1000, podle jiného podání při mariánské slavnosti. Uhry tím vstoupily do křesťanské Evropy jako království podřízené přímo Apoštolskému stolci, nikoli císaři.
Vládl energicky a bez ohledu na vlastní pohodlí. Povolal do země benediktiny z Německa, Francie a Itálie a vybudoval církevní správu o deseti diecézích, rozdělených do dvou metropolí – arcibiskupství ostřihomského a kaločského. Zákoníky, jež vydával od roku 1002, ukládaly, aby každých deset vesnic postavilo a vydržovalo chrám, přikazovaly světit neděli, chránily vdovy a sirotky a trestaly násilí na bezbranných. Sám žil tak, jak nařizoval druhým: rozdával almužny osobně a v přestrojení, zakládal útulky pro poutníky mířící do Říma a do Svaté země a otevřel bezpečnou cestu uherskou zemí k Božímu hrobu. Synu Emerichovi zanechal list, v němž mu vštěpuje, co sám považoval za jádro královské služby – příchozího vlídně přijmout, bez rady moudrých nic nepodnikat, následovat dobré příklady předků a varovat se zlých. Jeho trpělivost prověřily i poslední roky: v době těžké nemoci na něj čtyři spiklenci najali vraha, který však svého činu nebyl schopen a od úmyslu upustil. Traduje se, že král mu odpustil.
Nejtěžší ránu mu zasadila roku 1031 smrt jediného žijícího syna Emericha, který ve čtyřiadvaceti letech nešťastnou náhodou zahynul na lovu. Dílo, jemuž zasvětil život, zůstalo bez dědice a stárnoucí panovník je odevzdal do rukou, které pokládal za spolehlivější než lidské. Nemocen a smířen se smrtí se modlil: „Královno nebe, do tvé ochrany odporoučím život církve, její vedení i celé Uherské království, jeho duchovenstvo, panstvo i všechen lid.“ Od té chvíle se Uhry nazývaly Mariiným královstvím. Zemřel 15. srpna 1038 — právě o slavnosti Nanebevzetí – a byl pohřben v bazilice Panny Marie ve Stoličném Bělehradě, kterou sám vystavěl. U jeho hrobu se brzy začaly dít věci, jež legenda zaznamenala jako uzdravení dvanáct let ochrnulého mladíka, chlapce neschopného chůze a vzkříšení mrtvého dítěte, které tam přinesla plačící matka. Ke svatořečení došlo 20. srpna 1083 tamtéž, spolu se synem Emerichem a biskupem Gerhardem, Štěpán se stal prvním králem pozdviženým k oltáři. Jeho neporušená pravice se dodnes uchovává v budapešťské bazilice, jeho meč získal roku 1352 Karel IV. od uherského Ludvíka I. a uložil ho s částí ostatků do svatovítského pokladu v Praze. Zobrazuje se s korunou, patriarchálním dvojitým křížem a uherským znakem.
Svatý Štěpán je patronem Maďarska a zejména Budapeště a také králů, zedníků a kameníků. Bývá vzýván při úmrtí dětí.
Bože, Otče všemohoucí, Tys povolal svatého Štěpána, aby korunu, kterou přijal, složil k nohám Matky Tvého Syna, a učinil jsi z něho otce národa, jenž Tě dosud neznal. Uděl nám na jeho přímluvu, abychom svěřenou moc, byť i nepatrno, užívali nikoli k vlastní slávě, nýbrž ke službě pravdě a k ochraně těch, kdo se nemohou bránit. Dej nám jeho štědrost k chudým, jeho trpělivost v nemoci, jeho odpouštění nepřátelům a jeho důvěru, s níž i své zmařené dílo dokázal odevzdat do Tvých rukou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
