Změňme českou hymnu, aby vyjadřovala sílu národa

Přesně před 191 lety, 21. prosince 1834, měla ve Stavovském divade premiéru hra Josefa Kajetána Tyla: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Hra se dočkala velmi vlažného přijetí obecenstva a bylo odehráno jen několik málo repríz. Ale z jedné písně, která ve hře zazněla, se stal celonárodní hit, který bořil žebříčky českých písní a dostal se na přední místo. Tylovi se Škroupem se textem a hudbou této písně podařilo přesně zasáhnout srdce českého národa a rozvibrovat jeho duši. A přestože píseň vznikla v úplně jiné době, kdy český jazyk byl jazykem spíše prostého lidu a čeští obrozenci bojovali o jeho znovurozšíření i mezi českou smetánku, se srdcem českého národa vibruje až do dnešních dní. První ze dvou slok této písně se totiž stala českou hymnou a za dobu její existence měly při jejím poslechu slzy v oku desetimilióny lidí.

Píseň Kde domov můj byla tak populární, že se rozšířila nejen do slovanské části Evropy a v některých zemích tak zdomácněla, že jí tam považují za svoji původní národní píseň. Dočkala se také mnoha dalších slok od různých většinou neznámých autorů. S přidanými dvěma slokami koncem 19 století s výrazně křesťanskou tématikou se stala oblíbenou i její čtyřsloková verze. Nicméně její původní dvě sloky od Josefa Kajetána Tyla jsou skutečným básnickým a národním skvostem, který český národ zcela přirozeně přijal za svojí hymnu.

Když se na ní podíváme z pohledu toho, jak jsou hymny různých států koncipovány, obsahuje vše, co by správná hymna mít měla. Popisuje jak je naše země krásná, a také to, jak jsou obyvatelé naší země výjimeční, duševně vyspělí a silní, a že při nějaké rozmíšce dokáží naší zemi ubránit. Někdy se sice objevují interpretace, že tázací zájmeno Kde hned v úvodu je vlastně otázka, a že ten kdo hymnu zpívá vlastně neví kde ten domov je. Ale to může tvrdit jen ten, kdo buď neumí česky a nebo chce záměrně ducha naší hymny podkopávat. Protože celý text právě velmi jasně popisuje a vymezuje to, kde tento náš domov je.

Jenže stala se jedna zásadní věc. Při vytvoření Československa se součástí státní hymny stala pouze první sloka. Zpívá se v ní o krásách české země, ale o silném národu už ne. Do jisté míry však toto okleštění bylo dotováno slovenskou částí, která celou hymnu o sílu národa doplňovala, i když jmenovitě národa slovenského. Nicméně energie celé hymny tím byla vyvážena. Ale pak se stala další závažná věc, a to rozpad Československa a z naší společné hymny byla ta velmi energeticky důležitá část odstraněna a doteď má mnoho lidí pochopitelnou potřebu slovenskou část přidávat.

Česká hymna se tak stala slabou a neúplnou, a zůstala vlastně torzem. Slováci si druhou sloku přidali, ale my ne. Je velmi pravděpodobné, že to byl vlastně záměr, ale to nechci více rozvádět. Podstatné však je, že to můžeme změnit. Protože původní Tylova druhá sloka je přesně to, co v naší hymně chybí. Totiž vyjádření síly a seběvědomí našeho národa.

A tedy přidání druhé sloky k naší státní hymně je přesně to, co duch našeho národa k obnovení své vlastní síly potřebuje!