Svatý Tomáš
Jeho jméno se stalo synonymem pochybnosti, a přece z jehož úst zaznělo nejhlubší vyznání víry v celých evangeliích. Pocházel z Galileje a podle tradice se v době svého povolání živil rybolovem; podle jiného podání byl stavitelem a zedníkem, takže se zednický úhelník stal jedním z jeho atributů. V seznamech apoštolů vystupuje pokaždé, jeho životní příběh však zachycuje především evangelium svatého Jana, a to ve třech památných okamžicích. Řecké přízvisko Didymos i jeho aramejské jméno Toma znamenají „dvojče“ — důvod tohoto označení zůstává nejasný. Janovo evangelium nám Tomáše nejprve ukazuje jako muže odvahy: když se Ježíš rozhodl vydat do nebezpečného Judska za zesnulým Lazarem a učedníci jej zrazovali, byl to právě Tomáš, kdo zvolal: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“
Podruhé se jeho hlas ozval při poslední večeři. Na Ježíšova slova, že cestu, kam jde, učedníci znají, Tomáš upřímně namítl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ – a dostalo se mu jedné z nejkrásnějších odpovědí celého Písma: „Já jsem cesta, pravda i život.“ Tomáš představuje člověka, který potřebuje chápat jasně, klade otázky a nespokojí se s mlhavými odpověďmi. Vše vrcholí po zmrtvýchvstání. Tomáš nebyl přítomen, když se Vzkříšený poprvé zjevil apoštolům, a jejich svědectví odmítl přijmout, dokud se sám nedotkne ran po hřebech a kopí. O osm dní později se Kristus zjevil znovu, již za Tomášovy přítomnosti, a vybídl jej, aby vložil prst do jeho ran, aby uvěřil. Tehdy apoštol padl k zemi se slovy „Pán můj a Bůh můj!“ – což bylo největší vyznání Kristova božství v celém Janově evangeliu. Jak poznamenal už svatý Řehoř Veliký, Tomášova nevíra prospěla naší víře více než víra ostatních učedníků, neboť skrze jeho pochybnost a její překonání se i nám dostává opory, abychom mohli uvěřit tomu, co očima nevidíme.
Po seslání Ducha svatého prokázal Tomáš svou horlivost a vydal se hlásat evangelium nejdále ze všech apoštolů. Tradice ho vede Sýrií a Persií — zeměmi Parthů, Médů a Hyrkánů — až k branám Indie, kam podle apokryfních Skutků Tomášových donesl víru. Krásná legenda vypráví, že měl indickému králi Gundafarovi vystavět nádherný palác, peníze však rozdal chudým a králi vysvětlil, že mu tím zbudoval příbytek věčný v nebi — a panovník se obrátil. V Indii také kolem roku 72 podstoupil mučednickou smrt: byl proboden kopím nedaleko dnešního Čennaí (někdejšího Madrásu). Věřící na malabarském pobřeží se k němu dodnes hlásí jako „křesťané svatého Tomáše“ a zachovávají starobylé obřady připisované jeho vlivu. Jeho ostatky byly ve třetím století přeneseny do Edessy a později spočinuly v italské Ortoně. Svatý Tomáš je ctěn jako patron Indie, Pákistánu a Portugalska, jakož i stavitelů, architektů, zedníků a tesařů, a bývá vzýván proti pochybnostem a při bolestech zad.
Všemohoucí Bože, naplň nás radostným vědomím, že se za nás přimlouvá svatý apoštol Tomáš, a posilni naši víru, abychom měli věčný život ve jménu Tvého Syna, o němž on vyznal, že je to náš Pán a Bůh. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
