Svatý Bonifác
Bonifác se narodil kolem roku 675 ve Wessexu v Anglii jako Wynfrith – syn urozeného křesťanského rodu. Vynikající vzdělání získal v benediktinských opatstvích Exeter a Nursling, kde se stal mnichem a asi ve třiceti letech byl vysvěcen na kněze. Klášterní prostředí mu nabízelo klidnou a váženou kariéru – byl dokonce na cestě k tomu, aby byl zvolen opatem – ale srdce ho táhlo jinam. Cítil se povolán k misii mezi pohanskými národy na kontinentu. V roce 716 podnikl první pokus evangelizovat Frísy podél pobřeží Severního moře, jejich král Radbod však cestu překazil, takže se musel vrátit domů. O dva roky později se vydal znovu – tentokrát do Říma, kde si vyžádal osobní pověření od papeže Řehoře II. a přijal nové jméno: Bonifác, „ten, kdo koná dobro“.
Papež ho vyslal do srdce germánských území a Bonifác šel. Co tam nalezl, bylo zdrcující: pohanství jako životní styl. Kde křesťanství existovalo, buď splynulo s pohanstvím, nebo upadlo do bludů. Duchovenstvo bylo z velké části nevzdělané, laxní a jen stěží poslušné svých biskupů. Bonifác se pustil do práce s odvahou a trpělivostí. Kázal, zakládal kláštery a budoval církevní struktury – ale věděl, že pouhá slova nestačí. V roce 723 se odehrál jeden z nejdramatičtějších okamžiků celé misie.
U vesnice Geismar v Hesensku stál mohutný dub zasvěcený germánskému bohu hromu Thorovi, v místní řeči zvanému Donnar. Pohané zde uprostřed zimy přinášeli oběti a chlubili se, že Bonifácův Bůh tento strom nikdy nedokáže srazit k zemi. Bonifác se skupinkou svých pomocníků k němu vykročil. Přítomný dav pohanů proklínal nepřítele svých bohů – ale sotva Bonifácovi lidé do kmene poprvé zaťali sekyru, obrovský strom se náhle s mohutným praskotem sám zřítil k zemi a rozpadl se na čtyři kusy. Z davu se zazněly výkřiky úžasu. Mnozí pohané se na místě obrátili. Nečekaný pád stromu, který Thor nepotrestal, pochopili jako znamení moci křesťanského Boha. Bonifác dal ze dřeva poraženého dubu postavit kapli zasvěcenou sv. Petru.
Dobré zprávy o misii se šířily. Papež Řehoř III. mu v roce 731 zaslal pallium a jmenoval ho arcibiskupem a metropolitou celého Německa za Rýnem s pravomocí zakládat nová biskupství. Bonifác reorganizoval bavorskou církev, dohlížel na celé synody a psal přísné a současně láskyplné dopisy přátelům i podřízeným. Shromažďoval kolem sebe misionáře z Anglie – muže i ženy, kněze i řeholnice. Mezi jeho spolupracovnicemi byla i jeho mladá, vzdělaná sestřenice Lioba, pozdější abatyše v Bischofsheimu. V roce 744 založil klášter Fulda, který se stal centrem jeho díla a kde si přál spočinout po smrti.
Bylo mu už téměř osmdesát, kdy se vrátil do Frísie, aby tam dokončil misii, která mu přes všechny pokusy vždy unikala. Bylo to vědomé rozhodnutí starého muže, který nechtěl umřít v klidu – vezl si s sebou rubáš. 5. června 754, když připravoval neofyty na přijetí biřmování čtením Písma, byl i se svými společníky přepaden skupinou pohanských Frísů. Posledními slovy Bonifác nabádal své druhy, aby přestali bojovat, neboť Písmo praví, že nemáme oplácet zlo zlem, ale dobrem. Jeho ostatky byly převezeny nejprve do Utrechtu a poté do Fuldy, kde spočívají dodnes v nádherném barokním sarkofágu. Jeho hrob brzy začaly navštěvovat zástupy poutníků. Je patronem Německa, zvláště diecéze Fulda a Durynska; sládků, krejčích a knihkupců.
Bože, Tys posiloval svatého biskupa Bonifáce, aby hlásal pravdu evangelia a svou víru neváhal zpečetit svou krví; na jeho přímluvu pomáhej i nám uchovat si víru, kterou jsme přijali, a podle ní také žít. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
