Hromadné popravy českých vlastenců

Největší hromadná poprava v tragických dějinách Protektorátu Čechy a Morava i v naší tisícileté historii se udála 2. května roku 1945 v terezínské Malé pevnosti.Němci zde tenkrát zavraždili 51 českých vlastenců, převážně velmi mladých lidí mezi 18 a 30 lety.

Tuto hromadnou bestiální vraždu nenařídili žádní anonymní nacisté z Berlína. Nařídil ji – přes zákaz německého šéfa Hlavního říšského bezpečnostního úřadu Ernsta Kaltenbrunera – jeden konkrétní člověk. Jeden zločinec – státní tajemník Protektorátu Čechy a Morava a politický předák tzv. sudetských Němců Karl Hermann Frank.

To jednoznačně potvrzuje fakt, že tzv. sudetští Němci, tedy Němci žijící do roku1945

na území historických českých zemí měli k nám, Čechům, vždy mnohem horší vztahy

a chvali se k nám ještě brutálněji než Němci z Říše.

V terezínské Malé pevnosti zahynulo během existence Protektorátu rukama a vinou Němců 2 600 českých vlastenců. V sousední Hlavní pevnosti pak Němci zavraždili

na 35 000 českých Židů. Zhruba 90 000 terezínských vězňů odsud bylo transportováno

do německých koncentračních táborů, odkud se drtivá většina z nich už nikdy domů nevrátila.

Dva nejsadističtější terezínští dozorci, masoví vrazi Stephan Rojko a Anthon Malloth, nebyli nikdy za své zločiny potrestání a dožili se v klidu a v pohodě vysokého věku, protože nám je – a spravedlnosti – západní Německo přes opakované žádosti československých vlád nikdy nevydalo.

Americký politický filosof Robert Nisbeth zformuloval úžasně pravdivou větu, která zní: „Skutečná konzervativní politika musí dát hlas i mrtvým“. Co to znamená? Že pokaždé, když rozhodujeme o zásadních věcech, které se týkají naší minulosti, musíme se ptát,

co by tomu řekli naši předci a jak by se na našem mísztě zachovali.

Platí to například pro otázku, zda se má sjezd sudetoněmeckého landsmannschaftu konat v České republice. I zde – a právě zde – se musíme ptát:

„Co by tomu řekli Kubiš, Gabčík, Fučík, Balabán, Mašín, Morávek anebo 51 Čechů popravených v Terezíně 2. května roku 1945?“

Je to naše morální povinnost. Je to kategorický imperativ.

Čest památce všech obětí genocidní německé okupace českých zemí.

Čest a věčná sláva všem statečným bojovníkům proti ní.