Svatý Aloysius Gonzaga
Mezi světci, kteří vyrostli v lesku knížecích dvorů, a přesto se vší jeho nádhery dobrovolně zřekli, zaujímá svatý Aloysius místo zvláště dojemné. Narodil se 9. března 1568 jako prvorozený syn Ferdinanda Gonzagy, markýze z Castiglione delle Stiviere u Mantovy, hlavy jednoho z nejvýznamnějších italských šlechtických rodů. Otec v něm viděl budoucího válečníka a dědice panství a od malička ho vodil mezi vojáky; chlape však srdce táhlo jinam. Již v deseti letech, jako páže na florentském dvoře, složil slib ustavičné čistoty, a pod vlivem kardinála Karla Boromejského, od něhož přijal první svaté přijímání, v něm dozrávalo rozhodnutí zasvětit celý život jedině Bohu.
Přes urputný odpor svého otce se Aloysius vzdal práva prvorozenství ve prospěch mladšího bratra Rudolfa a roku 1585 vstoupil v Římě do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. To, co u jiných bývá výsledkem dlouhého duchovního zápasu, bylo u něho takřka přirozeností: jeho čistota, kázeň a soustředěná zbožnost vzbuzovaly úctu i u zkušených řeholníků. Jezuité sami o něm s láskyplným úsměvem říkávali, že vynikal čistotou, ač byl Gonzaga, chudobou, ač byl kníže, a pokorou, ač byl jezuita. Na vše kolem sebe se prý od dětství díval jedinou otázkou: jak to prospěje na cestě k životu věčnému?
Roku 1591 vypukla v Římě zhoubná morová epidemie a jezuité se zapojili do služby nemocným. Aloysius se přihlásil jako dobrovolník; představení mu pro jeho křehké zdraví zprvu váhali dát svolení, ale na jeho naléhání nakonec svolili. Sloužil v nemocnici s neúnavnou obětavostí, a když jednou spatřil na ulici opuštěného nemocného, vlastníma rukama ho s vypětím všech sil odnesl pod střechu. Právě tato láska k bližním ho stála život —nakazil se a po několika týdnech, 21. června 1591, zemřel ve věku pouhých třiadvaceti let. Smrt očekával nikoli s úzkostí, nýbrž s radostí. Když se ho kdysi v dětství bratr zeptal, co by činil, kdyby věděl, že zakrátko zemře, odpověděl prostě, že by si klidně dál hrál.
Svatý Aloysius je patronem křesťanské mládeže a studentů. Bývá zobrazován jako bezvousý mladík líbezné tváře v černé klerice s bílou rochetou, s křížem, lilií a lebkou v rukou; někdy s odloženou knížecí korunou u nohou — výmluvným znamením všeho, čeho se zřekl. Vzýván je též jako přímluvce proti moru a očním chorobám. Ve světci, jenž v rozkvětu mládí položil život za nemocné, zůstává církvi navždy vzorem čistoty, pokory a lásky, která se nezalekne ani nebezpečí smrti.
Bože, Tys připravil každému z nás cestu, kterou nás vedeš k sobě, Tys spojil v životě svatého Aloysia podivuhodnou nevinnost s kajícností; na jeho přímluvu pomáhej i nám, i když se mu nepodobáme nevinností, veď nás k čistotě srdce cestou opravdové kajícnosti a pokání. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
