Odchod falešného proroka
Pátek třináctého se stal smolným dnem pro muže, považovaného za otce populační kontroly: ve věku 93 let zemřel Paul Ehrlich, autor slavné Populační bomby. V roce 1968 prohlásil:
„Bitva o nasycení veškerého lidstva je prohraná. V sedmdesátých letech zemřou stovky milionů lidí hlady, navzdory nouzovým programům, které nyní zavedeme,“ a tato věta se stala manifestem nového pesimismu, podle něhož je největším nebezpečím pro svět každý nově narozený člověk.
Ehrlichův recept byl jednoznačný: buď se zřekneme plození dobrovolně, nebo nás k tomu donutí politická moc – sám po narození prvního dítěte podstoupil vasektomii a prosazoval programy populační kontroly založené na široké dostupnosti antikoncepce, potratů a sterilizace, ideálně řízené globální vládou, která by bezdětné odměňovala a vícedětné trestala.
Přestože se jeho katastrofické vize hladomorů a vyčerpání zdrojů nikdy nenaplnily, Ehrlich svůj základní obraz světa nepřehodnotil; připustil jen omyly v načasování, nikoli v tezi, že lidstvo je „nad limit“ a blíží se kolapsu, a o Populační bombě dokonce zpětně řekl, že byla spíše „příliš optimistická“.
Zatímco trval na strachu z přelidnění, rozvinuté země v posledních dekádách čelí opaku – demografické implozi, stárnutí populace a prudkému poklesu porodnosti hluboko pod prostou reprodukci. Demografická zima v zemích jako je Jižní Korea, Japonsko, ale už i v Evropě, se projevuje zavíráním školek, spojováním tříd, vylidňováním venkova a proměnou měst v sanatoria, což ohlašuje krizi penzijních systémů, tlak na masovou migraci a hluboké hospodářské a civilizačně‑kulturní otřesy.
Smrt Paula Ehrlicha je proto příležitostí k bilanci: planeta má své limity, ale řešením nemůže být civilizační sebepoškozování v podobě dobrovolného vymírání; chceme‑li opravdu „zachránit Zemi“, musíme spolu s Ehrlichem pohřbít i jeho nelidskou ideologii a začít přijímat děti jako požehnání shůry, jako dar, bez něhož se společnost zhroutí nikoli kvůli davům, ale kvůli ztrátě vůle k životu a existenciální prázdnotě.
