Svatí Zachariáš a Alžběta
Oba nesou jména, která sama o sobě znějí jako vyznání: hebrejské Zecharja znamená „Hospodin pamatoval“, Elíševa pak „Bůh je má přísaha“. Bylo to také jméno Áronovy manželky, což není náhoda: Lukáš hned v úvodu svého evangelia poznamenává, že Zachariáš byl knězem z Abiášovy třídy a Alžběta pocházela z rodu Áronova. Kněžské rody rozdělil podle tradice už král David do čtyřiadvaceti tříd, z nichž Abiášova byla osmá; na každou připadala dvakrát do roka týdenní služba v jeruzalémském chrámu. Žili v judských horách, podle starobylého podání ve vsi Ain Karim, asi sedm kilometrů západně od Jeruzaléma. Evangelista o nich říká větu, kterou by si přál slyšet každý: oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání. A hned nato dodává, co jim tehdejší svět zazlíval – neměli děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. V Izraeli, kde se potomstvo chápalo jako Boží požehnání, nesla žena bezdětnost jako veřejnou potupu.
Zlom přišel právě při chrámové službě. Na Zachariáše padl los, aby vstoupil do svatyně a obětoval kadidlo, zatímco lid se venku modlil – úkon, jehož se kněz za celý život zpravidla dočkal jen jednou. Tam se mu zjevil archanděl Gabriel a sdělil mu, že jeho žena porodí syna, kterého má nazvat Jan. Zachariáš neuvěřil a žádal znamení; dostal je, avšak takové, jaké nečekal: oněměl a zůstal němý až do dne, kdy se dítě narodilo. Alžběta počala a pět měsíců se skrývala, vděčná, že z ní Pán sňal pohanu mezi lidmi. V šestém měsíci ji přišla navštívit její příbuzná Maria – a při tomto setkání, které známe z umění jako Navštívení, pozdravila Alžběta Marii slovy, jež se dodnes modlí celý křesťanský svět ve Zdrávasu: požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Osmého dne, když se sousedé dohadovali, že chlapec ponese jméno po otci, požádal Zachariáš o destičku a napsal: Jan je jeho jméno. V tu chvíli se mu rozvázal jazyk a pronesl chvalozpěv Benedictus – „Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid“, který se od té doby denně zpívá v ranních chválách církve.
Poté již evangelium o manželích mlčí; o jejich dalších osudech vypráví už jen tradice a apokryfy. Jakubovo protoevangelium, spis z druhého století, klade Zachariášovu smrt do dnů vraždění betlémských dětí: kněz prý odmítl Herodovým lidem prozradit, kde je ukryt jeho syn, a byl za to zabit v chrámovém prostoru mezi svatyní a oltářem. Už Origenes a po něm další otcové spojovali s tímto podáním Kristova slova o krvi Zachariáše zabitého mezi chrámem a oltářem, ačkoliv novější výklad se kloní k názoru, že Pán mínil starozákonního Zachariáše, syna Jojadova, ukamenovaného v chrámovém nádvoří za krále Joáše. Poctivé je tedy říci, že jde o zbožné podání, nikoli o zprávu Písma. Východní církve nicméně ctí Zachariáše jako proroka, kněze a mučedníka a jeho památku slaví spolu s Alžbětou 5. září. V Ain Karim, dnešním Ejn Keremu na okraji Jeruzaléma, stojí dva chrámy, kostel Navštívení Panny Marie a kostel Narození svatého Jana Křtitele, které toto místo připomínají poutníkům dodnes. Alžběta bývá vzývána jako patronka nastávajících matek a těhotných žen a spolu s manželem tvoří v Novém zákoně obraz manželů, jimž bylo dlouho odpíráno nejtoužebnější přání, a kteří v pozdním věku a po dlouhé zkoušce dostali úkol připravit cestu Pánu.
Bože našich otců, Tys povolal svatého Zachariáše a Alžbětu za rodiče Jana připravujícího cestu Tvému Synu; na jejich přímluvu pomáhej také nám, ať dosáhneme věčné spásy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
