Ticho, které obžalovala státní moc
Pětasedmdesátiletá Skotka Rose Dochertyová je pro mnohé, zcela po právu, symbolem svobody svědomí ve společnosti, která o sobě tvrdí, že je liberální a tolerantní. Byla zatčena za to, že stála v tichosti, v duchu se modlíce, nedaleko glasgowské nemocnice a nabízela rozhovor ženám, které zvažovaly potrat.
Na svém transparentu měla jedinou větu: „Nátlak je trestný čin, pokud si chceš popovídat, jsem tu pro tebe.“ Státní moc však její tichou přítomnost vyhodnotila jako „vyvíjení vlivu“ v tzv. nárazníkové zóně, kterou skotský parlament vytvořil kolem všech potratových klinik. Po svém zatčení byla tato postarší dáma několik hodin držena ve vazbě. V cele jí odmítli dát židli, i když jim sdělila, že má dvě umělé kyčle.
„Nemohu uvěřit, že tu dnes jsem. Prostě jsem tam stála, vedená láskou a soucitem, a nabízela rozhovor každému, kdo o to měl zájem,“ řekla Dochertyová po soudním jednání. „Nikdo by neměl být trestán jen za to, že nabízí rozhovor,“ řekla. „Rozhovor na ulicích Glasgowa není trestný čin,“ dodala. Příběh skotské babičky vhodně ilustruje střet dvou světů: sekularistického, který chce vytlačit Boha z veřejného prostoru, a křesťanského, který vnímá starost o bližního, byť ještě nenarozeného, jako společenskou povinnost. Je zřejmé, že zde nejde jen o otázku zákonných norem, ale o hlubší civilizační posun – od obrany života a svědomí k potlačení všeho, co nám připomíná transcendentně ukotvený mravní řád.
Jenomže režim, který se bojí modlitby staré ženy, už svůj zápas o duši společnosti prohrál, jenom o tom zatím neví. Příběh Rose Dochertyové nám připomíná, že obrana svobody a spravedlnosti začíná u odvahy stát – třeba i potichu – na straně dobra.
Ať nám všem, milí posluchači, svítí Hvězda, jak ta rozhlasová, tak betlémská, na cestu, na níž se potkáme nejen se statečnou a velkodušnou skotskou babičkou, ale především s Tím, jehož narození toužebně očekáváme.
