Svatý Richarius
Richarius — ve Francii známý jako Riquier — se narodil kolem roku 560 v Centule, nedaleko Amiensu na severu franské říše. Přišel na svět jako pohan a nic nenasvědčovalo tomu, že se z něj jednou stane zakladatel klášterů a apoštol chudých. O jeho obrácení se zasloužila prostá lidská pohostinnost.
Když krajem procházeli dva velšští misionáři, místní obyvatelé se k nim chovali nepřátelsky a svalovali na cizince vinu za neúrodu. Richarius se jako jediný ujal pronásledovaných poutníků a poskytl jim přístřeší. Jak zaznamenává jeho životopis, který kolem roku 800 přepracoval učenec Alkuin z Yorku, Richarius „přijal Boha v osobách cestujících, a proto se mu dostalo Božího milosrdenství“. Pod vlivem misionářů se Richarius obrátil ke křesťanství. Po obrácení žil s krajní přísností — postil se ječným chlebem smíseným s popelem a pil jen vodu. Misionáři Caidocus a Frechorius mu zůstali nablízku po celý život, a nakonec dožili v klášteře, který Richarius později založil.
Po vysvěcení na kněze se Richarius vydal do Anglie, kde strávil několik let jako misionář — kázal evangelium, uzdravoval nemocné, cestoval na oslu, nikoli na koni, a za jízdy zpíval žalmy. Kolem roku 638 se vrátil do rodné Centuly a založil tam klášter. Kolem kláštera vyrostlo město, které ve středověku převzalo světcovo jméno — Saint-Riquier.
Richariova pověst muže Božího přitahovala návštěvníky i z nejvyšších kruhů. Franský král Dagobert I. osobně navštívil klášter, a Richarius k němu promluvil s naprostou otevřeností, bez bázně a bez lichotek. Král, místo aby se urazil, se stal štědrým dobrodincem kláštera. Z darů, které klášter přijímal, Richarius financoval pomoc malomocným, chudým a — což je na jeho dobu pozoruhodné — vykupoval zajatce z anglického zajetí. Byl tedy jedním z prvních, kdo se systematicky věnoval osvobozování vězňů.
Na sklonku života Richarius založil ještě druhý klášter, Forest-Montier, a nedaleko si postavil prostinkou poustevnu, patnáct mil od svého opatství. Zde žil v samotě se svým jediným žákem Sigobartem, oddán modlitbě a rozjímání. 26. dubna 645 se Richarius se Sigobartem rozloučil a pokojně zemřel. Jeho žák byl tak chudý, že světcovo tělo nejprve uložil do vydlabaného dubového kmene — až později byly ostatky přeneseny do opatství v Centule.
Sto padesát let po Richariově smrti nechal Karel Veliký zhotovit pro jeho ostatky zlatý relikviář a při té příležitosti dal zhotovit i slavné Evangeliárium ze Saint-Riquier. Světcovy relikvie zažily pohnuté osudy —klášter vyplenili Vikingové, pak kosti různě cestovaly po Francii, než je roku 980 vrátil Hugo Kapet zpět do Saint-Riquier, kde jsou uchovávány dodnes.
Jeho kult je silně regionální, zakořeněný v Pikardii a severní Francii. Richarius je však ctěn v římskokatolické i ve východní pravoslavné církvi.
Bože, Tys otevřel srdce svatého Richaria skrze pohostinnost, kterou prokázal Tvým služebníkům, a učinil jsi z něj horlivého hlasatele evangelia a ochránce chudých a zajatých; dej nám, abychom i my dokázali rozpoznat Tvou přítomnost v každém potřebném a sloužili bližním s odvahou a pokorou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
