Zlatý Alexius a jeho druhové
Jde o sedm zakladatelů řádu servitů. Ve 13. století, v bohaté a rušné Florencii, se skupina sedmi přátel rozhodla opustit své jistoty a hledat hlubší smysl života. Byli to vzdělaní, zámožní muži, členové mariánského bratrstva. Podle tradice přijali společné povolání po hlubokém duchovním zážitku o svátku Nanebevzetí Panny Marie.
Jedním z nich byl i svatý Alexius Falconieri (1200–1310), muž tichý, vytrvalý a hluboce oddaný Panně Marii.
Roku 1233 odešli na horu Monte Senario, kde od té doby žili v modlitbě, pokání a bratrské jednotě. Zpočátku žili ve volném společenství, ale brzy na radu svého biskupa založili nový řád, pro který přijali řeholi svatého Augustina.
Oblékli černá mnišská roucha se škapulířem a kromě Alexise po noviciátu přijali kněžské svěcení. Alexis toužil zůstat jen obyčejným pokorným služebníkem, proto zůstal jen laickým řeholním bratrem. Papež Alexandr IV. jejich řeholi s názvem Služebníci Panny Marie – servité potvrdil.
Jejich spiritualita se soustředila na rozjímání Kristova utrpení a na soucit s bolestí Matky Boží. Nešlo jim o velké činy ani veřejnou slávu, ale o pokoru, věrnost a službu.
Alexius přežil všechny své druhy a zemřel ve věku 110 let.
Sedm zakladatelů řádu servitů společně kanonizoval papež Lev XIII. v roce 1888.
Pane Ježíši Kriste, Ty jsi nám pod křížem daroval svou Matku. Nauč nás stát s ní – tiše a věrně. Dej nám srdce, které se nebojí bolesti druhých, ruce připravené sloužit a víru, která nezhasne, když se setmí. Na přímluvu svatého Alexia a jeho bratří učiň i z nás služebníky pokoje. Amen.
