Svatá Matylda
Žila v 10. století a byla manželkou východofranského krále a pozdějšího císaře Jindřicha I. Ptáčníka a matkou císaře Oty I. Velikého. Byla známá svou zbožností, dobročinností a péčí o chudé, vdovy a sirotky.
Jako manželka Jindřicha I. stála po jeho boku v době, kdy se utvářel zárodek pozdější Svaté říše římské. S Jindřichem měla několik dětí a snažila se je vést nejen k vládě, ale i k víře.
Po manželově smrti se ještě více obrátila k modlitbám a dobročinnosti. Zakládala a štědře podporovala kláštery, nemocnice a útulky pro chudé. Část rodinného majetku rozdala – právě to jí někdy vyčítaly i její vlastní děti, ale právě tato štědrost byla jedním z hlavních rysů její svatosti. Poslední léta života strávila střídavě v různých klášterech, v pokoře a modlitbě.
Matylda byla opravdová světice, ale současně byla člověk a také dělala chyby. Dávala přednost mladšímu synovi Jindřichovi. Přála si, aby nastoupil na císařský trůn po svém otci, i když podle práva by následnictví mělo patřit staršímu Otovi. To vyvolalo mezi bratry Otou a Jindřichem rozkol, a nakonec se oba obrátili proti své matce a pod vlivem nehodných rádců jí odebrali statky, dokonce i ty, které byly součástí jejího věna.
Matylda se tiše a pokorně uchýlila do ústraní. Po čase si její synové uvědomili svou vinu. Došlo k setkání, při němž jí její synové vyjeli vstříc, poklekli před ní a prosili o odpuštění. Matylda je s pláčem objala a po zbytek života pak žila se syny v míru a lásce.
Zemřela 14. března 968 a brzy po smrti začala být uctívána jako svatá královna, která dokázala spojit vysoké postavení s prostotou, starostí o chudé a ochotou snášet i křivdy v rodině. V ikonografii bývá zobrazována jako královna s korunkou a modelem kostela v rukou – jako ta, která stavěla „domy Boží“ a budovala domov pro slabé a potřebné.
Je patronkou vdov, velkých rodin, rodičů, kterým zemřely děti, ubohých a potřebných a také falešně obviněných, protože sama zakusila křivdu a nepochopení od vlastních synů.
Svatá Matyldo, pokorná královno, ty jsi snášela nevděk i křivdu beze stížností a hořkosti. Vypros nám tiché srdce, které se nenechá ovládnout hněvem, ale vše svěřuje Bohu v trpělivé modlitbě. Nauč nás milovat své blízké i tehdy, když nám nerozumějí, odpouštět, i když se nám děje křivda, a zůstat věrní dobru, i když jsme nepochopeni. Svatá Matyldo, oroduj za nás, ať se v našich životech prosadí tichost, pokoj a důvěra v Boha. Amen.
