Svatý Jan z Boha
Jan, původním jménem João Cidade, se narodil roku 1495 v Portugalsku, ale většinu života prožil ve Španělsku. Jeho mládí bylo dost bouřlivé – utekl z domova, sloužil jako voják, pásl ovce, hledal směr pro svůj život.
Zlom přišel v Granadě, kde vyslechl kázání sv. Jana z Ávily. Prožil silné obrácení – tak silné, že si lidé mysleli, že zešílel. Dokonce skončil na čas v blázinci. A právě tam pochopil něco zásadního: jak strašně se tehdy zacházelo s nemocnými – zvlášť s duševně nemocnými. To byl začátek jeho poslání.
Začal sbírat nemocné z ulic, staral se o ně, myl je, krmil a ošetřoval. Založil první nemocnici, kde péče nebyla jen technická, ale lidská. Jeho přístup byl revoluční – nemocný nebyl problém, ale člověk. Z jeho díla vznikl Řád milosrdných bratří (Fatebenefratelli). Ten existuje dodnes a provozuje nemocnice po celém světě.
Jan byl výjimečný tím, že svou vlastní krizi proměnil ve službu. Vlastní propastné zoufalství dokázal proměnit v prostor uzdravení pro druhé. Měl obrovskou odvahu a soucit. Přinesl nový model zdravotní péče, jehož hlavními prvky byly důstojnost a profesionalita.
Zemřel vyčerpáním ve službě druhým 8. března 1550 v Granadě. Traduje se, že krátce před smrtí ještě skočil do rozvodněné řeky Genil, aby zachránil tonoucího mladíka, a nachladil se. Jeho oslabené tělo už nemoc nezvládlo.
Jan z Boha byl kanonizován roku 1690 papežem Alexandrem VIII. Je patronem nemocných, nemocnic, zdravotníků a také hasičů (protože jednou vběhl do hořící nemocnice zachraňovat pacienty).
Pane, nauč nás pohlížet na své bližní tak, jak se na nás díváš Ty. Když potkáme slabost, ať se neodvracíme, když uvidíme bolest, ať nehledáme výmluvy. Dej našim rukám trpělivost a našim srdcím klid, abychom dokázali být potřebným nablízku beze strachu a bez posuzování. A pokud sami procházíme temnotou, dej, aby i z ní vytrysklo světlo pro druhé. Amen.
