Jeden Kuba a jeho Jak se vám líbí
„To je blbý, to se bude líbit,“ pravil Jan Werich v jedné ze svých kultovních předscén s Miroslavem Horníčkem. Hodnotil tak jejich jeden „špílec“ určený veřejnosti – tedy publiku. Lze s jistotou doložit, že v té době neznal úspěšného jihočeského Hejtmana Martina Kubu. Tím méně jeho projekt nového politického hnutí s názvem Naše Česko. A přece to na Kubův projekt sedí. Nebo ne? Pojďme to rozebrat:
Tak nejprve první polovina Werichova vtipného bonmotu: „To je blbý“. No dát si do názvu problematické slovo Česko, moc chytré není. Nejde jen o to, že je utvořeno toporně, prostým odtržení od někdejšího Československo. Nese spíše usmolenou emoci než hrdost, kterou by chtělo naznačit slovo NAŠE. Česká republika hrdě zní. Česko navozuje představu jakéhosi okrajového regionu poblíž Německa. Ale budiž, třeba se to někomu líbí, i když je to blbé.
Větší problém naznačuje konstituční heslo: „Naše Česko – poprvé pořádně.“ Jasně, doteď se všechno dělalo špatně a nepořádně, zatímco od nynějška, pod Kubovým vedením, to bude správně a pořádně. Co? No všecko. To myslí zkušený praktik Kuba vážně? Na tohle přece přistoupí jen nepříliš vnímaví lidé s reakcí podrážděné měňavky. Nebo právě na ně nový politický subjekt míří? Podle doplňkového hesla „Budoucnost tvoříme společně“, by to tak vypadalo.
Ale skutečnou minou uloženou do základů vznikajícího subjektu jsou následující dva Kubovy výroky: „Snažíme se politiku nedělat jako neustálý střet, jestli je někdo víc liberální nebo konzervativní“. Vážně si myslí, že tohle kromě pár přihlouplých komentátorů a politologů někoho zajímá? Politika je přece střetem zájmů, nikoli terminologií. No dobře. Ale pak by tomu nesměl nasadit korunu: „Jsme jedním národem a musíme hledat cestu, aby Česko bylo zemí, která dokáže obstát.“
To není jen banalita, ale výbušná směs. Jeden národ? Země koruny české – cítíte, jak to zní hrdě? – přece tvoří Čechy, Morava a Slezsko. Moravané se nepokládají za Čechy. Ani Slezané. Jen Čechům je to jedno, protože o své identitě nepochybují. Něco jiného je jejich společný tisíciletý stát. Ale ten se už krčí ve divném slově Česko. A podobně je to se vším ostatním.
Tolik spíše ke druhé části Werichova To je blbý, to se bude líbit. Zatím platí spíše jeho první část.
Jistě, nelze hned celý projekt zatracovat. Jihočeský Kuba tím chce spíše vysvětlit, co se mu nelíbilo na ODS, z níž po dvaadvaceti letech po prohraných volbách odešel. Jenže přece právě ta zoufalá Fialova havlistická neurčitost plácající se mezi anarchopiráty a bruselskou topkou až k lidovcům s jejich obvyklým zásadním „možná, anebo kdoví“, přivedla někdejší velkou stranu Klausovy pravice bez přívlastků ke smrti ve středu.
Kuba se zjevně zhlédl v úspěšném Babišově projektu, jenž je programově bezideový. Jenže to kompenzuje charisma a nezpochybnitelné výsledky dobrého manažera s obrovským finančním zázemím. Kuba ale nemá ani jeho charisma, ani nekonečné finanční zdroje. To se chce přetahovat o Babišovy voliče? Na to nemá. Ale hlavně: Jeden by řekl, že odešel z ODS, aby vysál její bezprizorný potenciál – který tady bezpochyby je. Tímhle ovšem zamířil kamsi všemi směry – tedy nikam. Jenže doby, kdy Železného televize Nova mohla s úspěchem tvrdit, že je Pro všechny, jsou už nejméně dvě desetiletí pryč.
No prostě rozpaky. Hodně napovídá, že ukázal i marketingovou slabost. Chtěl představit značku i program – tedy takzvaně produkt. Obojí ovšem současně prodat nelze. Asi mu to nikdo neřekl. Je to příznačná amatérská chyba. Na konci totiž není ani znalost značky, ani programu.
Takže: Bude se líbit?“ Dozvíme se v nedaleké budoucnosti.
Dovoluji si nicméně odhadnout, jakou odpověď na takto pojatý start by dal moudrý Jan Werich.
