Svatý Augustin z Canterbury
O Augustinově mládí nevíme téměř nic. Pravděpodobně pocházel z římské šlechtické rodiny a jako mladík vstoupil do kláštera. Stal se převorem benediktinského kláštera sv. Ondřeje v Římě, který založil mnich jménem Řehoř — pozdější papež Řehoř Veliký. Právě přátelství mezi Řehořem a Augustinem mělo dalekosáhlé dějinné následky. Řehoř totiž ještě před svým pontifikátem spatřil na římském trhu s otroky světlovlasé chlapce z anglosaského kmene Anglů a pronesl slavný výrok: „To nejsou Anglové, ale andělé!“ (non Angli, sed angeli). Když se pak stal papežem, vybral Augustina, aby v čele asi čtyřiceti mnichů vedl dosud nebývalou misii do Anglie, kde se křesťanství v mnoha částech země dosud neuchytilo. Skupina vyrazila v červnu 596, ale již v jižní Galii se mniši zalekli zpráv o divokosti pohanů a nebezpečí plavby přes kanál La Manche a přesvědčili Augustina, aby se vrátil do Říma a požádal papeže o svolení celý podnik vzdát. Řehoř je však povzbudil a vybavil doporučujícími listy a Augustin se znovu vydal na cestu.
Na jaře 597 výprava přistála na ostrově Thanet u jihovýchodního pobřeží Anglie. Kentský král Ethelbert, ač pohan, je přijal vlídně. Kent byl pro misii zvolen právě proto, že Ethelbertova manželka Berta, dcera franského krále Chariberta, byla křesťanka a očekávalo se, že bude mít na svého muže jistý vliv. Král sice podezříval Augustina, že ovládá magii, a proto trval na tom, aby se setkali pod širým nebem, kde by nebyl tak zranitelný. Ale Augustinova odvaha a přímočarost ho nakonec přesvědčily. Ethelbert daroval mnichům pozemek za hradbami Canterbury pro klášter i místo, na němž dnes stojí canterburská katedrála. Augustin a jeho společníci obrátili krále na víru a do Vánoc roku 597 již více než deset tisíc lidí toužilo přijmout křest. Augustin vyslal dva mnichy do Říma se zprávou o tomto mimořádném úspěchu; v roce 601 se vrátili s palliem od papeže Řehoře a s dalšími misionáři, mezi nimiž byli i slavní svatí Mellitus, Justus a Paulinus.
Augustin se trpělivě řídil misijními zásadami papeže Řehoře, které byly na svou dobu pozoruhodně osvícené: pohanské chrámy neničit, ale očistit a posvětit; pohanské obřady a svátky proměnit v křesťanské slavnosti; místní zvyklosti pokud možno zachovat. Ne všechno se však dařilo — Augustin se pokusil dosáhnout dohody s keltskými biskupy z dřívější christianizace, kteří byli anglosaskou invazí zatlačeni na západ a sever, ale ti odmítli opustit své tradice ohledně křtu a datování Velikonoc a spolupracovat s ním. Přesto Augustin v Canterbury založil svůj arcibiskupský stolec, vybudoval kostel a klášter a s rozšiřující se vírou vznikla další biskupství v Londýně a Rochesteru. Augustin také založil školu pro výchovu anglosaskych kněží a misionářů a zajistil vysvěcení svého nástupce Vavřince z Canterbury.
Augustin i Řehoř Veliký zemřeli roku 604. Ačkoli se Augustinovi nepodařilo vyřešit spory s keltskými biskupy, dal křesťanské víře mezi Anglosasy pevný základ. Canterbury zůstalo po staletí hlavním stolcem anglického katolicismu. Omezený úspěch, jehož Augustin dosáhl za pouhých osm let svého působení, nakonec přinesl plody dlouho po jeho smrti — v plném obrácení Anglie. Právem mu proto náleží titul „Apoštol Anglie“.
Bože, Tys přivedl kázáním svatého biskupa Augustina lid Anglie ke světlu evangelia; prosíme Tě, dej, ať příklad jeho apoštolského úsilí přináší v Tvé církvi trvalý užitek. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
