Svatý Justin
Justin se narodil kolem roku 100 v městě Flavia Neapolis v Samaří – dnešním Náblusu na Západním břehu Jordánu. Pocházel z pohanské rodiny řeckého původu a od mládí toužil poznat pravdu. Studoval jednu filosofickou školu za druhou: zkoušel stoicismus, aristotelismus, pythagorejství i platonismus, ale žádný z těchto směrů ho plně neuspokojil. Zlom nastal, když se jako mladý muž, patrně v Efesu, kolem roku 130, setkal se starým křesťanem, který mu ukázal cestu ke starozákonním prorokům a k učení Kristovu. Hluboký dojem na něj učinila také odvaha křesťanských mučedníků, kteří šli na smrt beze strachu a bez váhání. Kolem třicátého roku života přijal křest a od té chvíle považoval křesťanství za jedinou „pravou filosofii“ – za naplnění všeho, co předchozí myslitelé jen tušili.
Po svém obrácení se Justin stal potulným filosofem. Cestoval po římské říši a všude vstupoval do veřejných disputací s pohanskými mysliteli. Nakonec se usadil v Římě, kde založil vlastní filosofickou školu a po řadu let vyučoval. Na rozdíl od mnohých pozdějších církevních autorů neodsuzoval řeckou filosofii jako celek. Naopak – vytvořil pozoruhodný koncept takzvaného logos spermatikos, „sémě Slova“. Podle Justina Bůh vložil do každého člověka zárodky pravdy, a proto i pohané jako Sokrates či Herakleitos, pokud žili v souladu s rozumem, žili vlastně „křesťansky“, aniž to věděli. Plnost Logu však přebývá jedině v Kristu – filosofové viděli jen zlomky toho, co křesťanům bylo zjeveno v úplnosti. Tato myšlenka měla obrovský vliv na pozdější teologii a umožnila tvořivý dialog mezi vírou a rozumem.
Z Justinových spisů se dochovaly tři: dvě Apologie a Dialog s Tryfonem. V První Apologii, adresované císaři Antoninu Piovi, hájil křesťany proti obvinění z ateismu a nemravnosti a nabídl jedny z nejstarších podrobných popisů křesťanského křtu a slavení eucharistie – svědectví, které je dodnes nedocenitelným pramenem pro poznání liturgie prvotní církve. Druhá Apologie oslovovala římský senát a obhajovala křesťany proti lživým obviněním z kanibalismu a nemravnosti. V Dialogu s Tryfonem pak vedl fiktivní, ale teologicky hluboký rozhovor s židovským učencem o tom, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš, o němž svědčí starozákonní proroci. Justin si byl dobře vědom nebezpečí, jemuž se vystavuje. Ve svých spisech výslovně zmínil, že očekává pronásledování ze strany kynického filosofa Crescenta, s nímž se dostal do ostrého sporu.
Jeho tušení se vyplnilo. Kolem roku 165, za vlády císaře Marka Aurelia, byl Justin spolu se šesti společníky zatčen a předveden před římského prefekta Junia Rustica. Zachoval se zápis z procesu, který patří k nejcennějším dokumentům raného křesťanství. Když ho prefekt vyzval, aby obětoval bohům, Justin odpověděl, že žádný rozumný člověk neopouští zbožnost kvůli bezbožnosti. Na hrozbu mučením reagoval slovy, že právě v utrpení pro Krista nachází spásu a jistotu před posledním soudem. Všech šest jeho společníků promluvilo stejně: „Dělejte si, co chcete – jsme křesťané a modlám neobětujeme.“ Prefekt vynesl rozsudek: ti, kdo odmítají obětovat bohům a poslechnout císaře, budou zbičováni a sťati. A tak byli všichni odvedeni na popraviště a sťati mečem. Justin byl pro svou odvahu a věrnost víře svatořečen a dnes je patronem filosofů.
