Svatý Jan Kęntský
V předvečer Štědrého dne si připomínáme památku sv. Jana Kęntského. Žil na přelomu 14. a 15. století v polském Krakově, kde vystudoval univerzitu, a pak na ní i učil. Psal také teologické komentáře. Jako kanovník kapituly sv. Floriána se zřekl církevního platu, a živil se opisováním kodexů. Práci vždycky začínal slovy „ve jménu Páně" a končil ji obdobně: „pro slávu Boží".
Sv. Jan Cantius (jak zní latinská podoba jeho jména) vynikal pokorou, skromností a nesobeckostí. Žil ve střídmosti přímo apoštolské. Pečoval v Krakově o chudé a potřebné a podnikl množství pěších poutí – jednu z nich i do Svaté země.
Marně mu přátelé nabízeli k tak daleké cestě koně. Sv. Jan tvrdil, že je mu – jako každému – třeba pokání, proto prý raději vyrazí pěšky. Vrátil se zcela v pořádku, ač vysílen dlouhou cestou, zato s velkou útěchou v srdci. Poté ještě čtyřikrát putoval ke hrobům apoštolů do Říma. Na cestách konal skutky lásky.
Při jedné z těchto cest jej přepadli loupežníci. Obrali ho o vše a ptali se, jestli nemá ještě něco – sv. Jan odvětil, že ne. Když ho pustili, vzpomněl si na zlaťáky zašité v šatě. Vrátil se k loupežníkům s vysvětlením, že je nechtěl klamat, ale že na mince zapomněl. Jeho oddanost pravdě je tak šokovala, že se obrátili a zřekli se svého dosavadního života. Po udělení rozhřešení Jan přijal jejich pohostinství a utvrzoval je v dobrém.
Vykonal i množství dalších zázraků – jednou mu na rukou ožilo mrtvé dítě, jehož matku utěšoval. Jindy modlitbou zastavil požár ve městě. Zemřel ve věku třiaosmdesáti let, milován lidmi i Bohem.
Všemohoucí Bože, veď nás, ať stále hlouběji pronikáme do moudrosti Tvých svatých a po příkladu svatého Jana prokazujeme dobro všem lidem, aby se i na nás mohl naplnit příslib Tvého milosrdenství. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen
