Svatý Martin I.
Martin se narodil kolem roku 590 v umbrijském městě Todi v Itálii. Pocházel ze šlechtické rodiny, vynikal bystrou inteligencí a projevoval velkou štědrost vůči chudým. Stal se knězem a brzy si získal důvěru papežského dvora. Papež Theodor I. ho vyslal jako svého legáta do Konstantinopole, kde zastupoval Řím ve všech jednáních s císařem a patriarchou.
Hlavním tématem, které Martin v Konstantinopoli řešil, byl spor o monotheletismus – učení, jež uznávalo dvě přirozenosti Krista, lidskou a božskou, ale připisovalo mu pouze jedinou, božskou vůli. Po Theodorově smrti byl Martin v roce 649 zvolen papežem, a to bez obvyklého souhlasu byzantského císaře – což byl odvážný krok, jímž dal od počátku najevo svou nezávislost.
Hned v prvních měsících pontifikátu Martin svolal Lateránský koncil, na nějž pozval všechny biskupy Západu. Koncilu se zúčastnilo 105 biskupů a během pěti zasedání bylo přijato dvacet kánonů odsuzujících monotheletismus i spisy, jimiž se šířil.
Na koncilu působil také významný teolog Maxim Vyznavač, který Martinovi poskytl zásadní teologickou oporu. Císařovo zasahování do věcí víry bylo rázně odmítnuto.
Císař (byl to Konstans II.) reagoval přímo zuřivě. Nařídil svému italskému exarchovi, aby papeže zatkl a jako vězně převezl do Konstantinopole. Jeden z císařových přívrženců se pokusil Martina zavraždit přímo při podávání svatého přijímání, ale podle tradice náhle oslepl a nedokázal svůj záměr provést.
Teprve 17. června 653 byl Martin opravdu zatčen v Lateránu a odvezen nejprve na ostrov Naxos a poté do Konstantinopole. Tam byl postaven před soud, uznán vinným, svlečen z papežských insignií a odsouzen k smrti. Na přímluvu konstantinopolského patriarchy byl trest změněn na vyhnanství. Předtím však byl krutě bit a ponižován – vláčen městem a uvržen do žaláře mezi vrahy. Nakonec byl vyhoštěn na Krym do města Cherson, jehož obyvatelé strádali hladomorem. V dopise příteli si stěžoval, že je odříznut od celého světa a zbaven i jen základních prostředků k životu.
Zemřel 16. září 655 vyčerpáním, hladem a následky krutého zacházení. Jeho smrt je považována za mučednickou. Je uznáván katolickou i pravoslavnou církví jako světec a jako poslední papež mučedník. Jeho víra byla posmrtně plně potvrzena – třetí konstantinopolský ekumenický koncil v roce 681 slavnostně potvrdil, že Kristus měl jak božskou, tak lidskou vůli, byl nám podobný ve všem, kromě hříchu, a monotheletismus byl definitivně odsouzen jako hereze.
Sv. Martin I. je uctíván jako vzor statečnosti a věrnosti pravověrné nauce, i za cenu osobního utrpení. Papež Pius VII. ho v encyklice z roku 1800 vyzdvihl jako příklad věrnosti a statečnosti při obraně pravdy a ve snášení útrap. Bývá vzýván jako přímluvce těch, kdo trpí pro svou víru nebo čelí pronásledování ze strany světské moci.
Všemohoucí Bože, s Tvou pomocí dokázal svatý papež a mučedník Martin obdivuhodně vzdorovat hrozbám i mukám; dej i nám sílu, abychom snášeli protivenství s neochvějnou stálostí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
