Svatá Richarda
Richarda se narodila kolem roku 840 v Alsasku jako dcera hraběte Erchangara z rodu Alaholfingů, jednoho z nejmocnějších alsaských rodů. Kolem roku 862 se provdala za Karla III., zvaného Tlustý, nejmladšího ze synů Ludvíka Němce, a spolu s ním byla 12. února 881 v Římě z rukou papeže Jana VIII. korunována císařovnou. Manželství zůstalo bezdětné. Richarda nebyla u dvora jen ozdobou. Již roku 878 jí manžel přenechal doživotní užívání královských soukromých klášterů v Säckingen a curyšského Fraumünsteru, později též Zurzachu a kláštera svatého Marina v Pavii. Byla tedy laickou abatyší několika významných domů a spravovala je se ctí. Přibližně roku 880 založila na otcovském dědictví v Alsasku klášter v Andlau, sepsala pro něj statuta a nechala si je potvrdit papežem Janem VIII., který ji v odpovědi nazval služebnicí Ježíše Krista a milovanou dcerou Boží.
Karlova vláda se hroutila pod nájezdy Normanů i i vinou jeho vlastní neschopnosti a v tom rozkladu byla Richarda obětována. Roku 887 ji manžel – patrně proto, aby srazil svého příliš mocného arcikancléře, vercellského biskupa Liutwarda, a snad i proto, aby se domohl dědice – veřejně obvinil z cizoložství s tímto biskupem a žádal zrušení manželství. Podle alsaského podání se císařovna pro očištění svého jména podrobila ordálu: oděna v plátěné košili napuštěné voskem prošla ohněm a vyšla z něj bez jediné popáleniny, ona i šat. Ať už se to událo jakkoli, obvinění se neprokázalo a svědectví se shodují v tom, že ve skutečnosti manželství nebylo nikdy naplněno. Proto ji štrasburská diecéze dodnes ctí s titulem panny. Richarda opustila dvůr, odešla do svého Andlau, kde strávila zbytek života jako abatyše. Karel Tlustý byl v listopadu téhož roku sesazen a o dva měsíce později zemřel opuštěn.
Zemřela 18. září v Andlau a tam byla také pohřbena. Úcta k ní zapustila kořeny především ve štrasburské diecézi. Rozhodující okamžik nastal roku 1049: papež Lev IX., sám rodem Alsasan, se cestou z mohučského synodu zastavil v Andlau, dal její tělo vyzvednout z hrobu a vystavit k veřejné úctě. Tento akt měl v tehdejší praxi platnost slavnostní kanonizace; ostatky byly uloženy do nové schrány v přestavěném opatském kostele, dnešní tumba pochází z roku 1350 a pravost ostatků byla znovu úředně ověřena roku 1841. V ikonografii ji poznáme dvojím způsobem: buď jako císařovnu v majestátu, s korunou a palmou uprostřed plamenů, anebo jako řeholnici s odloženou korunou, s hořícím dřevem či radlicí – to vše jsou připomínky ordálu. Téměř vždy ji doprovází medvěd, podle zakladatelské legendy jí místo pro klášter ukázala medvědice hrabající v zemi na návrší. Andlauské jeptišky pak po staletí chovaly v klášteře živého medvěda a poskytovaly volné pohostinství potulným medvědářům. Richarda je patronkou Andlau a bývá vzývána jako ochránkyně před požárem a je patronkou všech, kdo byli veřejně pomluveni a nemají se jak bránit.
Bože, Ty jsi obhájcem nevinných a soudcem skrytých úmyslů; Tys dal své služebnici Richardě sílu snést křivé obvinění bez zášti a zachovat čistotu srdce. Na její přímluvu dej i nám, ať si uchováme pokoj svědomí i tehdy, když nám nikdo neuvěří, ať trpělivě čekáme, až pravda vyjde najevo, a ať dokážeme odpustit i těm, kdo nás zradili. Přijmi naši prosbu za všechny, jimž bylo ukřivděno. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
