Blahoslavený Hroznata
Hroznata z Ovence – místa, které dnes známe jako pražskou Bubeneč – pocházel z předního českého šlechtického rodu a působil jako dvořan na panovnickém dvoře a jako velitel hraničářů na Tepelsku a Chodsku. Zlom v jeho životě přišel se smrtí manželky a jediného syna: ovdovělý velmož se rozhodl zasvětit zbytek života Bohu. Roku 1188 se přidal ke třetí křížové výpravě, ale po příjezdu k moři couvl a požádal papeže Celestýna III. o zproštění slibu. Ten mu roku 1191 vyhověl – pod podmínkou, že na svých statcích založí klášter. Tak roku 1193 vznikl premonstrátský klášter v Teplé, kam Hroznata povolal řeholníky z pražského Strahova, a o něco později i ženský klášter v Chotěšově, jenž se stal útočištěm jeho ovdovělé sestry Vojslavy i sestry Judity.
Hroznata se však nespokojil s rolí štědrého fundátora. Na přelomu století se sám vydal do Říma, kde z rukou papeže Inocence III. přijal premonstrátský hábit, a doma pak vstoupil do vlastního kláštera jako řeholník a probošt — správce majetku obou svých fundací. U krále Přemysla Otakara I. vymohl pro tepelský klášter významné výsady. Jeho postavení zakladatele, který zároveň skládá slib poslušnosti, nebylo snadné: kvůli sporům s prvním opatem Janem klášter na čas dokonce opustil, aby neporušil řeholní kázeň, a teprve později byl se ctí povolán zpět. Právě tato lidská křehkost, kterou překonal pokorou, dodává jeho svatosti obzvláštní přesvědčivost.
V létě roku 1217 padl Hroznata při objížďce klášterních statků do zajetí německých loupeživých rytířů z Chebska, kteří nesnášeli, jak rázně bránil klášterní majetek proti jejich nájezdům. Uvrhli ho do žaláře a mučili hladem, žízní a zimou, aby na klášteru vymámili výkupné. Podle tradice sám Hroznata zaplacení výkupného zapověděl – a když jeho spolubratři peníze konečně složili, dostali už jen mrtvé tělo. Zemřel 14. července 1217 ve vězení (podle podání na hradě Kynšperku, dnešním Starém Hrozňatově). Pohřben byl v tepelském klášterním kostele před hlavním oltářem a úcta k němu jako mučedníkovi se rozvinula téměř okamžitě. V Teplé i v Chotěšově se 14. červenec již ve 14. století slavil jako zasvěcený svátek Hroznaty a už kolem roku 1259 vznikl životopisný spis Vita fratris Hroznatae. Kanonizační proces byl zahájen v roce 2004. Hroznata je dodnes je uctíván jako patron plzeňské diecéze. V umění bývá zpodobňován v bílém premonstrátském hábitu, s pouty na rukou, mučednickou palmou a modelem klášterního kostela v náručí.
Bože, náš Stvořiteli, Ty jsi nám dal svého Syna Ježíše Krista, aby nás naučil, jak Tě máme poznávat a milovat. Ty jsi dal svého Svatého Ducha blahoslavenému Hroznatovi, aby pochopil a zcela přijal evangelium, a tak následoval chudého a trpělivého Krista v radostné službě bližním ve Tvé Církvi. On, posilován Tvou milostí, zůstal Ti věrný v těžkostech života a oslavil Tě mučednickou smrtí pro spravedlnost. Popřej nám, ať se můžeme podílet na jeho slávě, kterou má v nebi u Tebe, a vyslyš naši snažnou prosbu, aby se společenství věřících na zemi mohlo radovat z jeho svatořečení.
