Svatý Turibius z Mogroveja

Už jako mladý muž vynikal bystrostí i hlubokou zbožností. Vystudoval právo a stal se uznávaným profesorem.

Nečekaně byl povolán od katedry do služby církvi: král a papež ho vytrhli z role právníka. Byl jmenován limským arcibiskupem, což bylo o to překvapivější, že v té době neměl ani kněžské svěcení. Teprve po jmenování byl vysvěcen a krátce nato se stal biskupem a odebral se do Peru – srdce tehdejšího Nového světa.

Jako limský arcibiskup vstoupil do země těžce poznamenané kolonizací, nespravedlností a duchovní bídou. Dobře si uvědomoval, že mu byla svěřena obrovská arcidiecéze, kde mnozí křesťané slyšeli evangelium jen z dálky a život kněží často neodpovídal jejich slibům. Zřekl se veškerého pohodlí a vydal se na cesty – daleké a namáhavé, přes hory, pralesy a řeky – aby se setkal s prostými lidmi tam, kde žili. Cestoval většinou pěšky, v tvrdých podmínkách, v žáru dne i chladu noci, jen s malým doprovodem nebo úplně sám.

Zvláště mu leželi na srdci původní obyvatelé – indiáni, v nichž viděl Bohem stvořené bratry a sestry, nikoli pracovní sílu či „podřadné“ lidi. Naučil se kečuánsky a ajmarsky, aby mohli vyslechnout Boží slovo ve své mateřštině. Když viděl nespravedlnost, násilí a vykořisťování, nebál se postavit koloniálním úředníkům, ani mocným Španělům. Indiánům sloužil nejen jako biskup, ale také jako právník a obhájce, vracel jim důstojnost a hlas v církvi i ve společnosti.

Současně byl Turibius neúnavným reformátorem církve. V duchu Tridentského koncilu volal kněze k obrácení a čistotě života, svolával synody a koncily, založil také seminář a dbal na dobré formování budoucích pastýřů. Toužil po církvi, která bude chudá s chudými, přítomná mezi lidmi a věrná evangeliu, nikoli svázaná pohodlím a mocí. Jeho přísnost byla vždy spojena s laskavostí a osobním příkladem – to, co požadoval od druhých, především sám žil.

Svůj život trávil doslova na cestách mezi svými ovečkami, Nakonec ho nemoc a vyčerpání zastihly daleko od velkých měst, uprostřed další pastorační návštěvy. Tam, v prostotě a chudobě, odevzdal roku 1606 svou duši Bohu, kterému celý život věrně sloužil.

Je příkladem církevního hodnostáře, který bral evangelium opravdu vážně. A vážně bral také právo a člověka. Byl to misionář, který chodil pěšky za těmi, kdo byli nejvíce zapomenutí; reformátor, který usiloval o církev očištěnou a věrnou, a obhájce chudých, který nám připomíná, že skutečná autorita se měří službou a ochotou dávat druhým sebe sama.

Je patronem Limy a celého Peru, indiánů a jejich práv, a také latinskoamerických biskupů.

Nebeský otče prosíme Tě na přímluvu svatého Turibia, skromného pastýře, který nešetřil sám sebe, aby mohl být blízko těm nejmenším. Nauč nás vidět v druhých bratry a sestry, ctít jejich důstojnost, naslouchat jejich hlasu a zastat se těch, kteří sami nemají sílu se bránit. Dej nám odvahu přijmout kříž služby až do vyčerpání a věrnost uprostřed nepochopení a odporu. Prosíme tě o to skrze Tvého syna, našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje pro všechny věky věků. Amen.