Křik a ticho mediálních kurtizán
Hlavní média se tváří, že republika zažila šok. Petr Pavel byl prý vydírán. Několik SMS, velká tiskovka, řeči o bezpečnostních složkách. Jenže paměť české politiky je krátká a selektivní.
V roce 2021 se dělo něco podstatně brutálnějšího. Miloš Zeman čelil otevřeným hrozbám, konkrétnímu nátlaku: sebereme Hradu rozpočet, ochromíme úřad, zbavíme prezidenta pravomocí. Rozjížděl se článek 66 o jeho odvolání funkce, zatímco byl prezident v nemocnici. To nebyly soukromé SMS, to byla brutální politická páčidla.
Tehdy to ale prý vydírání nebylo. To byla demokracie v akci. Média mlčela a oči morálních „velikánů“ typu Rychetský, jenž roní slzy v ČT, že nic horšího než Macinkovy zprávy nikdy nezažil, hleděly jinam.
Teď stejní lidé křičí, že několik zpráv prezidentovu poradci je bezprecedentní útok na stát. Trestní zákoník je přitom nudně jasný: vydírání je pohrůžka násilím nebo těžkou újmou. Nic z toho v Macinkových smskách nenajdeme.
Zeman byl vydírán systémově. Tehdy to schvalovali. Pavel vydírán nebyl, obdržel jen pár nevhodných zpráv. A dnes titíž křičí.
Dvojí metr jako oficiální ideologie kurtizán. Nemluvě o tom, že Pavel by měl něco vydržet. Soudruzi vycvičili na rozvědčíka. Údernou pěst proti Západu a demokracii. Ne jako fňuknu.
