Svatá Helena
Helena se narodila okolo poloviny třetího století, pravděpodobně v Drepanu v Bithynii v Malé Asii, v prosté rodině. Sv. Ambrož ji označoval prostě za hospodskou. Přesto se stala manželkou Konstancia Chlora, jednoho z nejmocnějších mužů říše, a roku 274 mu porodila syna Konstantina. V roce 292 ji Konstancius, povýšený na spoluvládce Západu, opustil a oženil se z politických důvodů s Theodorou, nevlastní dcerou císaře Maximiana. Helena, zapuzená a odsunutá, přežila tato léta v ústraní, ale její syn jí zůstal věrný. Po Konstanciově smrti roku 306 ji Konstantin povolal ke svému dvoru, udělil jí titul Augusta a přikázal, aby jí byly prokazovány všechny pocty jako matce panovníka; nechal razit i mince s jejím portrétem.
Helenino obrácení ke křesťanství přišlo pod vlivem jejího syna. Eusebius z Cesareje o ní svědčí, že se stala tak vroucí služebnicí Boží, jako by byla Kristovou učednicí od útlého dětství. Od té chvíle se vyznačovala hlubokou zbožností, milosrdnou štědrostí vůči chudým a živou péčí o rozvoj církve po celé říši. Jako Augusta Imperatrix dostala volný přístup k císařské pokladnici a byla pověřena vyhledáváním relikvií křesťanské tradice.
Kolem osmdesátého roku věku se Helena vydala na pouť do Jeruzaléma, rozhodnuta nalézt a uchovat posvátná místa spjatá se životem Kristovým. Na místě Golgoty dal císař Hadrián ve druhém století vystavět pohanský chrám – Helena ho dala strhnout a na odkrytém místě zahájila vykopávky. Z naleziště byly vyneseny tři kříže. Aby bylo možno rozpoznat, který je pravým Kristovým křížem, přivedli těžce nemocnou ženu a dotkli se jí každým z nich. Kříž, jehož dotek ji uzdravil, byl prohlášen za pravý. Helena poté dala vystavět baziliku Božího hrobu v Jeruzalémě i Chrám Narození Páně v Betlémě. Tři hřeby, které přijala z Golgoty, věnovala Konstantinovi.
Helenina obhajoba víry a stavitelské dílo v Palestině způsobily, že ji křesťanská tradice uctívá jako mučednici ducha. Pravoslavná církev jí udělila titul „rovná apoštolům“ což je pocta, jaké se dostalo jen nemnohým ženám v dějinách. Její příběh je svědectvím o tom, že Boží milost nezná společenských hranic: žena prostého rodu, zapuzená manželka, stařena na sklonku života – a přece jedna z nejdůležitějších postav v dějinách šíření křesťanství. Zemřela kolem roku 330 a její ostatky jsou uctívány v Římě.
Bože, Tys vedl svou služebnici Helenu ke správnému poznání a naplnil ji svou láskou; prosíme Tě, naplň těmito svými dary i nás, abychom Ti sloužili s upřímným srdcem jako ona a vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
