Svatý Anicetus
Anicetus se narodil v syrském městě Emesa, dnešním Homsu. O jeho mládí a cestě k víře máme jen málo zpráv. Stal se biskupem římským po smrti papeže Pia I., pravděpodobně kolem roku 155, ačkoli některé prameny kladou počátek jeho pontifikátu až k roku 157. V čele římské církve stál přibližně deset až jedenáct let, v době, kdy být křesťanem znamenalo žít pod stálou hrozbou pronásledování ze strany římské moci.
Za Anicetova pontifikátu navštívil Řím ctihodný Polykarp, biskup ze Smyrny a žák apoštola Jana, aby s papežem jednal o sporu ohledně data slavení Velikonoc. Východní církve slavily Paschu čtrnáctého dne měsíce nisanu bez ohledu na den v týdnu, zatímco v Římě připadala vždy na neděli. Oba muži se nedokázali shodnout, avšak jak zaznamenal historik Eusebios, rozešli se v pokoji — pouto vzájemné lásky zůstalo neporušeno a Anicetus ponechal smyrnské církvi svobodu řídit se zvykem. Kromě toho Anicetus bránil římskou obec před vlivem bludných učení, zejména proti valentiniánům a markionitům, kteří se v té době pokoušeli šířit svou nauku v hlavním městě říše.
Anicetus žil na přelomu vlády císaře Antonia Pia a jeho nástupce Marka Aurelia, stoického filozofa na trůně, jehož vztah ke křesťanům zůstává mezi historiky předmětem sporů. Zatímco někteří badatelé poukazují na to, že za jeho vlády přísnost vůči křesťanům výrazně vzrostla a v provinciích docházelo ke krvavému pronásledování, jiní — včetně dobových křesťanských autorů, jako byl Tertullián — označovali Marka Aurelia spíše za ochránce křesťanů. Jisté je, že doba, v níž Anicetus působil, byla pro mladou církev plná napětí a nebezpečí, i když hlavní vlna pronásledování za Marka Aurelia přišla až po Anicetově smrti, zejména v Lyonu roku 177.
Církevní tradice považuje Aniceta za mučedníka — podle jedné verze zemřel měsíc po smrti Antonia Pia, podle jiné za vlády spolucísaře Lucia Vera. Datum jeho smrti bývá v pramenech uváděno mezi lety 161 a 168. Dnes si jej západní církev připomíná 20. dubna, východní pak 17. dubna. Ať už Anicetus skutečně prolil krev za víru, nebo si titul mučedníka vysloužil utrpením a nebezpečími své doby, zůstává jednou ze světlých postav v dějinách papežství — mužem, který hledal jednotu, bránil víru a zachoval pokoj i tváří v tvář neshodám.
Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Aniceta do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň své pastýře i svůj lid před současnými nebezpečnými svody i útoky a pomáhej mu k věrnosti na cestě k věčné spáse. Prosíme o Tě to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
