Svatá Marie Magdalena
Marie Magdaléna patří k nejznámějším ženským postavám Nového zákona a zároveň k těm, kolem nichž se od nejstarších dob vznášelo nejvíce otazníků. Její přízvisko není jméno, nýbrž určení původu: pocházela zřejmě z Magdaly, rybářského městečka na západním břehu Genezaretského jezera. Evangelia ji řadí mezi galilejské ženy, které Ježíše doprovázely a podporovaly během jeho veřejného působení. Lukáš i Marek zmiňují, že z ní Kristus vymýtil sedm zlých duchů – obraz, v němž biblická sedmička vyjadřuje plnost jejího dřívějšího soužení i hloubku uzdravení, jehož se jí dostalo. Od té chvíle patřila k Ježíšovým nejvěrnějším průvodkyním.
Věrnost, kterou Marie Magdaléna projevovala, se naplno ukázala ve chvílích, před nimiž mnozí ostatní couvli. Stála pod křížem, byla přítomna Kristově smrti i jeho pohřbu a všechna čtyři evangelia ji shodně uvádějí mezi ženami, které za časného jitra prvního dne po sobotě přišly ke hrobu. Právě zde se odehrál okamžik, který jí v dějinách církve vydobyl výsadní místo. Podle Janova evangelia nalezla hrob prázdný a v zahradě potkala muže, jehož zprvu pokládala za zahradníka; teprve když ji oslovil jménem, poznala vzkříšeného Pána a zvolala aramejsky „Rabbuni!“ — „Mistře!“ Jí pak byla svěřena úloha oznámit tuto zvěst apoštolům.
Protože se se Zmrtvýchvstalým setkala dříve než ostatní a byla poslána, aby jim to zvěstovala, dostalo se jí již ve starobylé tradici čestného titulu „apoštolka apoštolů“. Tato zvěst tvoří vrchol jejího biblického příběhu; Skutky apoštolů ji ještě zmiňují mezi těmi, kdo se modlili ve večeřadle před sesláním Ducha svatého, a tím její stopa v Písmu končí. Vše ostatní patří již do oblasti legend: některé podání ji posílá spolu s Lazarem do Provence, jiné hovoří o jejím působení a smrti v Efezu. Samostatnou kapitolou je pak její výrazná role v gnostických spisech ze 3. a 4. století, jako je Evangelium Mariino, kde vystupuje jako obzvláště chápavá učednice – tyto texty však stojí mimo kanonické Písmo a jejich obraz je třeba brát jako svědectví pozdějších duchovních proudů, nikoli jako životopis.
Po dlouhá staletí západní tradice ztotožňovala Marii Magdalénu s dalšími dvěma postavami evangelií – s Marií z Betánie, sestrou Lazarovou, a s bezejmennou hříšnicí, která pomazala Ježíšovy nohy. Odtud pochází její obvyklé zobrazování s nádobkou vonné masti a lidová představa kající hříšnice. Novější biblické bádání i současná liturgie však tyto tři ženy od sebe rozlišují a vracejí Marii Magdaléně její vlastní evangelijní tvář: svědkyně kříže, prázdného hrobu a vzkříšení. Roku 2016 papež František povýšil její dosavadní památku na svátek, aby zdůraznil její postavení mezi hlasateli velikonoční radosti. Její památku slaví církev 22. července a je uctívána jako ta, která první přinesla světu nejzákladnější zvěst křesťanské víry – že Kristus vstal z mrtvých.
Marie Magdalena je považována za patronku kajícníků, studentů, zajatců, svedených, zahradníků a hlásí se k ní i mnoho dalších řemesel.
Bože, Otče milosrdenství, tys očistil srdce svaté Marie Magdalény od všeho, co je tížilo, a učinil z ní věrnou průvodkyni svého Syna až pod kříž a k prázdnému hrobu. Tobě děkujeme, žes jí jako první dopřál spatřit Vzkříšeného a svěřil jí radostnou zvěst, kterou měla přinést apoštolům. Na její přímluvu dej i nám, ať Tě dokážeme hledat s toutéž vytrvalou láskou, ať zaslechneme svého Pána, když nás oslovuje jménem, a ať se i my staneme svědky jeho vzkříšení před světem. Skrze Krista, našeho Pána, jenž s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje na věky věků. Amen.
